Posedla mě neláska
vůči larvě běláska.
Než mi zelí zničí,
umlátím ji tyčí.
Zelí sladce voní...
a larva? - Je po ní!
Pod úderem klacku
změnila se v placku.
Placka? Neláska? Láska k jídlu? Běláska placka v puse mlaská. Dnešní
prosím proteinová věda! 
Vypálil bych motýlu
střelu z pušky do týlu!
Měl by sedět na zadku
a ne mi žrát zahrádku.
Motýlek krehoučký papá jen kytičky... Proč tak silná slova? Zbašti,,raděj ulov slona!
To víš že jo! Teď se honem
budu párat s ňákým slonem...
Zvláště když mám zrovna krizi
s darebákem říše hmyzí.
Nenechám se brzdit citem,
postříkám ho biolitem.
Sotva ještě zelí spatří;
dostane to, co mu patří!
Úspěch vězí v množství dávky,
a postřiku mimo hlávky.
Nechci příliš tlačit pilu
a mít to tu jak v Černobylu.
Zlatý brouk je tatáž
jak bělásek pakáž.
Bez ohledu na ně
užiju své zbraně.
Je fajn psát si jako cvoci,
má hlava se ti s díkem klaní,
už však přeji dobré noci
a případně sladké spaní.
Lepší je býti usměvavými cvoky ,než býti vzájemnými soky. Dobrou noc též přeji, ať básně nás stále hřejí.
zelí zelí zelíčko
kde ho bylo maličko
už není a vše se v biolit změní.
Sloni nejsou k zahození
nosí štěstí, prej,
zvláštní na tom nic už není,
když se objeví rej,
motýlů, bude to víc na štíru.
Jo proteinová věda,
ta mi spát už dávno nedá.
Raději flákotu masa,
než mletého červa, jak to radí NASA.
Pěkně tučnou, velkou larvu
do krku si klidně narvu.
Vedle třeba brokolice
červ či brouk mě láká více.
Jsi v mém srdci,jako hvězda zářící která nikdy neuhasne, ikdyž jsi vzdálená.
Jsi v mém srdci jako hvězda zářící, která nikdy neuhasne, ikdyž jsi vzdálená. Jako to nebe i vesmír. Měsíc I slunce...
1
1
1
