Ty jediná nechceš nic,
prsten ani paví peří.
Kdekdo pyšně si tě měří,
moje paní z Nemanic.
Směl jsem Ti jen postříbřit
vlasy:zvoní pod hřebenem,
ale Ty mi dáváš věnem
stokrát víc,než stačím vzít.
Jako rozvířený sníh,
co se vznáší nad krajinu,
nikde,nikde nespočinu
celý jsem-
už v dlaních Tvých....
3
