Ty jediná nechceš nic,
prsten ani paví peří.
Kdekdo pyšně si tě měří,
moje paní z Nemanic.
Směl jsem Ti jen postříbřit
vlasy:zvoní pod hřebenem,
ale Ty mi dáváš věnem
stokrát víc,než stačím vzít.
Jako rozvířený sníh,
co se vznáší nad krajinu,
nikde,nikde nespočinu
celý jsem-
už v dlaních Tvých....
Nemám nic...
a přec mám všechno,
mám lásku tvou i nekonečno.
Mám stříbro ve vlasech
a lásku v srdci...
a nechci spřádat revoluci...
vím kde je teplo a bezpečí,
co všechny strasti vyléčí.
Jsi v Mých dlaních
a já v Tvých....
mráz naši lásku ....nepostich. . .
Přátelé milí...postůjte chvíli.
Zavřete oči...země se točí
ten starý rok už má jen ,,míli,, 
Ať všechny strasti konečně končí.
Až budeme ten Nový rok vítat...
a tiše si říkat...
Díky za vás ...za všechny, kteří tu byli, jsou a ještě budou.... 
Čekal jsem dlouho,
déle než jsem chtěl
a přešlapoval jako bez křídel.
Nedočkal jsem se......
Ale opodál na Tebe Lásko,
budu čekat dál.
Žena může přijít pozdě,
ale musí vypadat skvěle.
Ladislav Špaček.
Nemysli na osud ,nezoufej člověče...
radost a víru dál v duši své měj
obejmi šanci žít dřív než ti uteče
dojdeš kam souzeno děj se co děj .Nechvátej osude svět jsou jen obrázky
které si maluje každičký z nás
každý den zbývají z vět jenom otázky
odpověď zná jenom starý klaun čas .Nechvátej osude člověk ti
nestačí
vždyť ještě nesplatil co srdci dluží
tvá kola osude rychle se otáčí
kolena měknou a dech se nám úží .Nemysli na osud on myslí za tebe
z vinice lásky pár hroznů si dej
na vratkých cestách pak opři se o nebe
dojdeš kam souzeno děj se co děj
( Hradišťan)
Primáši,zahrej k tanci,
mám tu dnes galánku,
když hlavu ke mně skloní,
vlasy jí loukou voní,
myla je v heřmánku.
Vlasy jí loukou voní
a tělo po medu,
kdybych však loupit chtěl,
roj pohněvaných včel,
vzletí ji z pohledu.....
Strážnice.
Vteřiny křehké ve kterých zdá se
že do sebe vše snadno zapadá
že dobře je a nikdo nestará se
a pochybnost se zadem nevkrádá.
Okamžik vzniku tajemná chvíle
ještě ne tady a už ne tam
z čeho jsi světe když ne z lásky
aby vše nebyl nebyl jenom klam
( Hradišťan)
Rozpomínání.....
Ty má růže bez trní, ty můj mlýnku větrný
moje lásko zastav se a chvíli vzpomínej
na svou třídu s lavicí a na housku vonící, vonící, vonící
chvíli vzpomínej
na tu holku v čepici, v čepici s čepicí
chvíli vzpomínej Každý rok ti zpomalí krok
a k večeru záda se rozbolí
náš čas má stříbrný vlas
když podzimní vítr zavře stodoly
Tak to zkrátka chodívá a jinačí to nebývá
z pavoučího přediva léto uniká
já důvod najdu ti proč hejno labutí, labutí
před zimou výšku nabírá
proč kočka na klíně, na klíně slastí oči přivírá
fotky
Pár let a jiný je svět
ale jak se má svět točit bez dětí
já vím já bezpečně vím
že na jaře ptáci zas přiletí .Pár let a jiný je svět
ale jak se má svět točit bez dětí
já vím já bezpečně vím
že na jaře ptáci zas přiletí . Tak to zkrátka chodívá a jinačí to
nebývá
z pavoučího přediva léto uniká
já důvod najdu ti proč hejno labutí, labutí
před zimou výšku nabírá
proč kočka na klíně, na klíně slastí oči přivírá .Pár let a jiný je
svět
ale jak se má svět točit bez dětí
já vím já bezpečně vím
že na jaře ptáci zas přiletí .Pár let a jiný je svět
ale jak se má svět točit bez dětí
já vím já bezpečně vím
že na jaře ptáci zas přiletí .Až se louky rozvoní
až se léto nakloní
klidně stůj jen po boku mi stůj
a vzpomínej
vzpomínej...
(Hradišťan)
Překrásná a tolik smutná 🥹
Zajímalo by mě, kdo to napsal, ale nejspíš vím proč.
Život.
Zkusím na to víc mrknout, kdo psal ten text.
Neznala jsem jí myslím.
Díky dík. 
Otvírám náruč,
pospěš si přece....
mé srdce láskou
rychleji tepe....
ukryj se ve mě,
sevři mě v sobě
napořád budeme
už patřit sobě....
Někdy se na nás anděl hněvá,
anděla máme každý svého.
A naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového.
Novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře.
Ahoj motýlku....nebyl čas... velká rodina a hooodně slavení 
hezký večer
děvče moje
Ahoooj Kopretinko 
Jj říkala jsem si. Ale o tom to je. <3
Moc ráda tě zas vidím
A těším se na další čtení. 
Sněhové vločky
tančí před okny
svůj něžný rej.
A tak
láskyplně
vroucně
umějí šeptat.....
Otvírej.
Otvírej ruce tvé dokořán
Pozor však velice jemně
Dotkneme se, jsem tatam
Tvoje teplo, roztaju, hnedle.
Má touho vzdálená já budu v mlze zahalená.Srdce, srdci napoví.Komu tvůj život náleží.
3
1
1
