Ten práh dubový jsem přešel,
když holub na Tvé střeše,
pírko upustil.
Pírko prachového peří,
dotklo se Tvých kadeří
a přistálo Ti u pusy.
Dýchlas,pírko vzlétlo k nebi
tam,kde jsem s Tebou nebyl
a bez Tebe nechci být.
Kdybych tenkrát věděl,
kam lidská touha vede,
nechtěl bych ani žít......
Radůza.
3
