Tak často mně to připadá,
když přivinu Tě k sobě,
žes k vůli mně zde na světě
a ja že k vúli Tobě.
A má-li král svou korunu,
Bůh má-li svoje nebe
a má-li ptáček jarní háj,
mám já květinko,
Tebe.
Tak často mně to připadá,
když přivinu Tě k sobě,
žes k vůli mně zde na světě
a ja že k vúli Tobě.
A má-li král svou korunu,
Bůh má-li svoje nebe
a má-li ptáček jarní háj,
mám já květinko,
Tebe.
Jsi jako slovo co něžně duši mou pohladí,
jsi jako noc která svůj závoj tmy na oblohu položí,
jsi jako kapka deště co všechnu mou tíhu z těla mi směje,
jsi ten kdo mě rozpláče ale i rozesměje,
jsi ten, co ublížit mi neumí,
jsi prostě přítel, co mi rozumí.