Mám hezký den.
Viděl jsemTebe a koupil jsem si běžky.
Až vyrazíme spolu ven,nebudeme už muset pěšky.
Ty běžky vezmem na ramena-
to zase budu unavena)))
po sněhu ani ,,tuchu,,
teď pusu mám od ucha k uchu)))) 
Tak často mně to připadá,
když přivinu Tě k sobě,
žes k vůli mně zde na světě
a ja že k vúli Tobě.
A má-li král svou korunu,
Bůh má-li svoje nebe
a má-li ptáček jarní háj,
mám já květinko,
Tebe.
Jsi jako slovo co něžně duši mou pohladí,
jsi jako noc která svůj závoj tmy na oblohu položí,
jsi jako kapka deště co všechnu mou tíhu z těla mi směje,
jsi ten kdo mě rozpláče ale i rozesměje,
jsi ten, co ublížit mi neumí,
jsi prostě přítel, co mi rozumí.
Až položíš mi hlavu na rameno
až obejmeš mě rukama
až nebudu jen tvojí bezejmenou
až budu já tvá ,,dáma,,
až nebudeme JÁ a TY
až budeme jen ...My
potom ti povím, co slyšet bys chtěl
potom ti povím, co vědět bys měl.
Bojím se,že to neudýchám,
bojím se toho ticha až přestanu.
Bojím se,že ukročíš na stranu,
bojím se,že sám zůstanu....
Čekám na značkách,
nechci zranit.
Jen bojím se,
že samou láskou Tě umačkám.
Život není all inclusive hotel.
Tak přikládám pod kotel.
A co mi peklo dluží,
chci spět v nebeské měně,
když už poslali mě sem...
nepodmíněně.
Andělé voní po Chanel číslo pět.
Prý.
A Ty jsi ještě dořekla:
Kdo tomu nechce věřit je nezbedný
a patří do pekla.
Nevěř tomu ,drahý můj
ty jsi přece anděl můj...
Chanel číslo pět...
ten nevoní mi jako květ,
já miluju kopretiny- voním jako
,,Květy živý ,, 
)))
Tiché jiskření je kořením života
ale pole nezapálí
zažehne jiskru v srdci
a ta nezahálí...
jiskření mezi slovíčky a srdcem
je život 
Jiskří to Jiskří často i v mé mysli...asi žádné hasič to
neuhasí... 
Spinkej.
Udělám Ti z mé náruče kolíbku.
Spinkej.
Mám pro Tebe tolik polibků.
Láska se v Tobě zhlídla,
spinkej v mé náručí,
než narostou Ti křídla.
Až usnu,
neopouštěj mě...
hlídej můj spánek
neopouštěj mě,..
drž mě v náručí
já nejsem anděl
neopouštěj mě ...
a já ti dám všechnu lásku světa.
„Ty oči mě zaplavovaly zvláštním mocným zmatkem. Z těch neproniknutelných očí vycházelo nekonečné kouzlo, nyvé jako závan větříku, svůdné jako pohasínající obloha za šeříkových, růžových a modrých soumraků, trochu melancholické jako noc přicházejíc za nimi! Ty oči skrývají v sobě tajemství toho, co se zdá a neexistuje, co se může objevit v pohledu ženy a zapůsobit, že v nás vzklíčí láska.“ — Guy De Maupassant
Usměj se na mne,
dívko zamračená.
Získáš tím ještě více na kráse.
Pro Tebe úsměv tak moc neznamená
a mně o ničem jiném nezdá se......
Suchý Jiří
Když muž se usměje očima...
všechno tím pro mě začíná
srdce mi z rytmu vybočí
a chci se mu dívat do očí
ne chvíli- stále,napořád...
pak vím, že mě má rád.
Za Tvou sladkost,za Tvou něhu,
nesu Ti kytici sněhu.
Jak vločka vzdušná je......
Když na ni dýchneš,
roztaje.
Díky ti za všechno, díky ti dvakrát...
proč musí krása ta tak rychle roztát...
na rukou zůstala jen mokrá vláha
uvěřit, že je pryč, srdce se zdráhá. 
Nebe zatáhlo tmavě modrý závěs,
a měsíc rozlil své světlo
do všech světových stran...
cítíš se být sám?
S očima k obloze, a rukou na srdci
vzpomínám na chvíle s tebou...
když jsme se dívali v té naší ulici
na hvězdy stříbrné...vteřinu pouhou
I když už nebudem, osud nás rozdělí
na okně zapálím bělostnou svíci
vidím tě na nebi ...,zas vidím večernici.
Vždy si budeme blízcí,
pod jedním nebem...mezi hvězdami.
To rychlé slůvko Ano,
věrnost jsem jí přísahal.
Vyjeli jsme na moře,
to slůvko s sebou písek vzal.
3
1
1
