Někdy mi stačí přečíst verše-tvoje
a slůvka se řadí do šiku
jak poskládané ovoce
vložené něžně v košíku
leč jindy můžu trápit hlavu,
zlobit se, křičet, nadávat...
a slovíčka jak srážka davu...
smysl mi budou nedávat.
Pak zhasnu lampu,
a jdu ven...
pod oblohu a hvězdy
a čistím mysl sametem
a čekám ve snách nový den.. .
Předmět diskuze:
zkusme to znovu spolu:)verše nejen autorské,
prostě- co vám duši pohladí...
