To léto chutnalo příchutí višní,
trpké a trochu kyselé,
nejhezčí byly neděle.
To léto chutnalo příchutí višní
a dětsky bylo nesmělé.
Potkal jsem Tě tenkrát v lukách,
když měsíc na okraji stál,
pan Šrámek by se asi smál.
Potkal jsem Tě tenkrát v lukách,
od řeky vlahý vítr vál.
Vzpomínky víří jako popel
a žádná z nich nás nemine,
jsou vážně všechny nevinné?
Vzpomínky víří jako popel,
děkuji pane Radkine.....
