Můj anděl strážný,má narezlá křídla.
Nad hlavou krouží,však zatím jdu dál.
Když žádná z Vás,mi nic nenabídla.
Tak šlapu listím a stále jen sám.
I Tvoje stopy,už zarostly mechem.
Dřív schody po dvou,já bral jedním dechem.
Dnes kráčím ztěžka,můj anděl se dívá.
Má rád svoji harfu a smutně zpívá.
Ještě obejdu zemi,snad vtátím se zpátky......
Ten kdo mě zná,čte mezi řádky.
Daruji ti olej tak mu ho dolej. Ať za tebou stíhá a není to pro něj zrezlá tíha. Daruji ti olej... nic zas něj nechci...Daruji...
Ten hřeb, co drží život, je z veršů ukován,
a dokud píšeš, nejsi zapomění odevzdán.
Tvá slova plynou přesně tam, kam mají jít,
v paměti navždy budou jasně znít.
Vlastně když jdu z myslí zpátky, neznám osobně nikoho. Jen pár viděla osobně naživo...
1