Touha nového dne
Šeprej,šeptej co Tě napadne,
když ráno Tvé oči vstoupí do té krásy.
Slunko se protahuje,noc ustýlá si.
Berušky předvádějí tečkovanou neplechu.
Svítá.
Den pomaloučku vkrádá se i kočkám na střechu.
Svítání...ach, to nikdy nestihnu
to sladce spím
až pod bradu mám ještě peřinu
a vůbec žádný splín...
spím a do snů vkrádá se mi ten,
co západy je se mnou propojen
Ty západy.... ty mají něco do sebe
když vznášíme se skoro do nebe
kdy v myšlenkách jsme spolu spojeni
a noc je krásná doba ....věřte mi
to spát chodíme až k ránu
a svítání nám otevírá bránu ,
sen nám ještě leží na víčkách
když probírá se něžně v slovíčkách
které nám ze rtů unikají
vždyť milenci teď právě usínají...
a svítání ...ach ,to nikdy nestihám *
Ooo!
Nu, jestli narychlo, tak to bys měla býti častěji v presu. Stojí to pak
opravdu za to.
1
1
1
1