Šeptám Ti.....
Jsi moje malé ptáče
Lečivou ampulkou
Třešnička z táče
Vonavou cibulkou,
co mě svou silnou vůní nerozpláče.
Naopak!
Šeptáš mi rozechvěle....
Dál si hraj.....
Až přivedeš mě na okraj.
A tichu poručím,aby vylámalo mříže oknu v cele
a vzalo s sebou i jeho rám.
Chci další Tvůj monogram!
Co je to naděje? - ptám se stále, dnes a denně.
Vím jen, že je to něco, co potřebuje člověk na dně.
Je to snad věc, pocit, čí víra?
Nebo jen vědomí, že to neumírá?
A pak mi řekneš,dál už nemohu,
mám příliš těžký balvan v batohu.
A v každé ruce tašku plnou štěrku
a ve stáji jen věrnou starou herku.
Divocí koně odcválali s mládím
a já ti moudře neporadím......
A půjdu dál s batohem na zádech.
A se snem o rozinkách v koláčích.
A třeba s tebou štěstí chvíli pokráčí.
A budeš-li chtít,přidám se i já na kousek cesty.
A třeba bude chvíli společné to štěstí......
Chtěla bych být hvězdou,
byla bych s tebou celý čas
a ve dne tušil bys,
že večer setkáme se zas.
V nočním tichu tak průsvitném...
hladila bych tě svými paprsky něhy
a pouštěla je do tvých vlasů,
že by ses podíval vysoko k nebi
a zahlédl jiskřící hvězdu,
co hlídá tok časů. . .
Dnes v noci
vklouznu kTobě do snů....
Potichu
Potichounku
Možná že jenom tak
po špičkách
projdu kolem Tebe
jako večerní vánek
na záhonku a
něžně Tě pohladím......
Já bych chtěl být v Ráji...ženy...víno...zpěv...dobré jídlo a tak....no a kdy bych skončil v Pekle, tak doufám, že tam bych měl to samé...za to špatné co jsem tady na Zemi provedl....a že toho bylo...choval jsem se mnohdy hodně špatně...zhřešil jsem...rouhal jsem se a....no...škoda slov....teď prosím za odpuštění...za odpuštění od těch, kterým jsem kdy ublížil........hmmmm....
Tvá hvězda na nebi září,
tak ať ještě dlouho se jí daří.
Svítí ještě nezhasíná,
ani tvé srdce doposud neumírá.
Bojíš se tmy jako čert kříže,
bojíš se i na duši tíže.
Bojíš se zlého člověka,
tomu co světlo svítí jen jednou do roka.
Bojíš se zlé lásky,
co z ní dělají se vrásky.
Tak Hvězda tvá tě opatruj...
nikdy víc už ji nezrazuj.
1