Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Variace na přátelství

Chtěl bych být přítelem všech,
jenže mám pech.
Standa věčně sedí v putyce.
Franta dělá přesčasy v trafice.
Romana se s každým zaplétá.
Andrea je doma od léta do léta.

Mám však ještě přátele další,
jsou upřímní,bez podrazů a falší.
Však není ten,kdo by se zalíbil všem.
Kdo nemá nepřátelé,nemá charakter.....Řekl Paul Newman.

Tečka
za nešťastnou láskou
za odpovědí, za otázkou
za problémy s milou
za řešení věcí silou
za to že jsme ublížili
za tím co jsme natropili
za pitomci, za debily
za vším co je léčka
tečka

Konečně slyším kroky.
To asi Láska přichází.
Čekám na ni už roky.
Jen volovi Láska neschází.

Příchutě. . .
Sladký je ten, kdo po medu mi chutná,
ale nesmí se ke mně přilepit...

Nemastný neslaný, tomu je všechno "putna"
a jeho výraz se nedá pozměnit...

Škrobený lehce drhne na jazyku,
však nemohu mu mnoho vyčítat...

Pikantní, to je dotek okamžiku,
na který budu chvíli vzpomínat...

Pepřený, ten zas prská kolem sebe,
nemůže unést nádech ovzduší...

Hořký je zamračený, už pohled na něj zebe,
jen odvážlivec příchuť okusí...

Kyselý snad se živí jenom zelím,
zůstal mu totiž v tváři známý škleb...

Jemný, tak ten je stvořen pro mazlení,
o něze umí sametově vyprávět...

Usměvavý,
hodný k lidem.
Vždy v pohodě,
srším klidem.....

Co je to naděje? - ptám se stále, dnes a denně.
Vím jen, že je to něco, co potřebuje člověk na dně.
Je to snad věc, pocit, čí víra?
Nebo jen vědomí, že to neumírá?

Pro někoho je jako naděje,
semínko, které když zaseje,
dobré plody přinese mu.
Zda dříve, či později - to neřekne mu.
Pro někoho odvaha, jak jít za svými sny,
tou cestou vždy se dát a nebát se tmy.
Pro jiného něco, co se nepotřebné zdá,
ale vzápětí zjistí, že bez naděje vše uvadá.

Zkušenost

Když k radosti ti stačí červánky,
když z nocí umíš vyčíst hádanky.
A z ospalého rána příslib sobot,
když víš,že občas musí téci do bot
i když tě stály půlku výplaty
a půjčky se často nevrátí.

Když víš,že láska není na příděl
a štěstí není za zásluhy.
Když poznáš slova pozlacená
a ta z ryzího zlata.

Když můžeš bydlet v tmavé roubence,
bez majetku a jména
i na výsluní v sále krásných víl.....
.......nic víc to neznamená-
než, že jsi chvíli žil.

Šeptám Ti.....
Jsi moje malé ptáče
Lečivou ampulkou
Třešnička z táče
Vonavou cibulkou,
co mě svou silnou vůní nerozpláče.
Naopak!

Šeptáš mi rozechvěle....
Dál si hraj.....
Až přivedeš mě na okraj.
A tichu poručím,aby vylámalo mříže oknu v cele
a vzalo s sebou i jeho rám.
Chci další Tvůj monogram!

Co je to naděje? - ptám se stále, dnes a denně.
Vím jen, že je to něco, co potřebuje člověk na dně.
Je to snad věc, pocit, čí víra?
Nebo jen vědomí, že to neumírá?

A pak mi řekneš,dál už nemohu,
mám příliš těžký balvan v batohu.
A v každé ruce tašku plnou štěrku
a ve stáji jen věrnou starou herku.

Divocí koně odcválali s mládím
a já ti moudře neporadím......

A půjdu dál s batohem na zádech.
A se snem o rozinkách v koláčích.
A třeba s tebou štěstí chvíli pokráčí.
A budeš-li chtít,přidám se i já na kousek cesty.
A třeba bude chvíli společné to štěstí......