Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Rudé vlasy nad mou tváří,
modrá z očí krásně září.
Černou na řasách já mám,
bílou v ústech schovávám.
Hnědou kůži po sluníčku,
zelenou pak na svém tričku.
Šedou se pyšní kůra mozková,
zlatá, milá, vážně jsem taková.

popelka

Chceš-li míti
syna vola.
Dej ho učit,
do Motola.....

Čáry na dlaních

Jen s Tebou nebudu
v říši přeludů.
Jsme příliš staří na pohádky,
láska až na půdu,
kouzelné kolovrátky,
předoucí zlatou přízi a jejich nitě.
Prý je vždy cesta zpátky.
Jen někdy z dlaně zmizí,
čáry do destinace....­.miluji Tě.

Henri.

Přečteno . . . verše s hvězdičkou *

Noc co noc

Žena, co noc co noc ti sténá skrze stěnu,
snad muže objímá, snad líbá jinou ženu,
nebo je sama jen se svými představami?
Za stěnou cizí jste si dva důvěrní známí.

Cítíš ji na dosah, když myje se a svléká.
Nedovolí ti spát, ne nespal jsi už léta,
uléháš vedle ní, tak sám a bez oddechu
v čtyřstěnném objetí těch nekončících vzdechů

žiješ svůj bdělý sen o tváři krásné ženy:
Je za zdí neklidná, ruší ji tvoje steny,
nedovolí jí spát, zas svůj bdělý sen žije.
Na stěnu tvoji tvář kreslí jí fantazie…

Autor ComeAsYou

Přání

Nenech se plést,
láska,
to není dotýkat se hvězd.

Láska je dotýkat se pih,jizev a stínů,
objímat v druhém člověčinu.
Nenech se plést,láska to není dotýkat se hvězd
a vznášet se a kvést.
Vzrušení v saténovém přítmí,setkání dokonalých těl-
ten sen by uletěl.

Nenech se plést,
láska to nejsou sametové trůny,
zlaté prsteny s vltavínem,
večeře se šumivým vínem.
Nenech se plést,
Láska je levná kytka......
Láska je místo,čas a dotek.

TakovouTi přeji.

V tichu soumraku, kde hrají si i stíny,
teď září květy kopretiny
„Známé se věky“ šeptá ten,
co se mnou je prý ,,zapleten,,

Za každým létem zůstávají vzpomínky,
když trhali jsme bílé lístky
a zapomněli na bolístky...
pak na zem padl první stín a dotýkal se kopretin

Pouto přátelství. . .
Spojení, které bylo souzeno.

......a příště přines třeba kopretinu,
muži činu.

Otevři srdce na škvírku,
dokořán by bylo příliš.
Co kdybych do něj vklouzla celá
a zůstala v něm nejen chvilku.

Co,kdybych Ti v něm rozezněla
měděný zvon a mořský příliv
a roztáhla závěsy v pokoji stínů.....
A příště přines kopretinu.

Devátá večerní pár hvězd jasně hoří
plachetnice mraků plují jako v moři
nočním nebem v tazích šafránové modři
než zazní trubka co zdi Jericha zboří

Jedem,jedem,ne­dojedem,
my jedeme s lidojedem.
Ani zákon,ani věda,
nezbaví nás lidojeda.

Tak z nás každý,jako jeden,
bude snězen lidojedem.
Co čekat od lidojeda,
když nejedl od oběda.....

Tečka
za nešťastnou láskou
za odpovědí, za otázkou
za problémy s milou
za řešení věcí silou
za to že jsme ublížili
za tím co jsme natropili
za pitomci, za debily
za vším co je léčka
tečka