Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Zavolej....

Můžeš zavolat, v dálce slyším,
„určitě zavolám,“ sám si říkám.
Pak mi to náhle všechno došlo,
vždyť nevím ani, na jaké číslo?

To setkání bylo moc milé,
ta dívka se mi líbila.
Chtěl jsem ať to trvá déle,
půlnoc se již blížila.

„Musím už domů,“ řekla tiše,
„snad více řekneme si příště.“
„Opravdu jsem to nečekala“,
za dnešní večer děkovala.

Tak zavolej, zní mi v hlavě,
snad nějaká možnost existuje.
Tu dívku najít musím,
nevím jak…ale všechno zkusím!
(Ori)

Probuzená

Tak to zkouším znova,
zatoulat se v čase,
nehlídat dny
a nechat se svést…
Stále jako „Snová“,
propadám se kráse,
společných chvil
i milostných gest.

Tak to zkouším znova,
nebýt jenom kdosi,
nedělat nic,
je chybou, už vím.
Zkusím si vše schovat,
do pár kapek rosy,
než Múzy vzbudí,
ten správný rým.

Tak to zkouším znova,
dotýkat se slovy,
pohladit větou,
tak jak máš rád.
Už ne pouhá snová,
když tvé oči mi poví,…
„Zas hřeješ tam,
kde cítil jsem chlad“.

Ty ne......

Mou Lásku neodsuzuj,vážně-ty ne.
Vždy sám si vinen,že tu hyne......
Já tvoji múzou nebudu.
Dík cynickému osudu,
co připravil mě o iluze.
Pověz to,prosím,další múze.

Čistá láska prý nezahyne-ty tu mou neodsuzuj........
Vážně......Ty ne!

Když jaro už je v plném květu,
přiletěli čápi
zas sledujeme ,
jak za každou krátkou sukní
otáčí se chlapi.
A taky trochu smutní,
že ještě není hic...
to by se holky svlíkly ještě víc.

Jaro je tu. Řekl čáp a letěl. V cuku letu a léto je tu, řekla vlaštovka a letěla dále. Datel se sojkou na sebe mrkli a vzdechli, podzim je tu. Lesk stříbrné vločky se třpytí, poslední teplé paprsky podzimu,rozpustí ji. A Vrána kráká ,zima je už tady...

Ešusy stojí na stole
k večeři budou fazole.
Srub už nám vyhřály Petry
v noci se přiženou větry.

Ach!
Ten jarní vítr!
Ten má tah!
Ne nadarmo se usazuje ženám na řasách
a našeptává líbezné touhy nepokoje.
A co ženy?
Ženy,ty vědí o jarním větru svoje.