Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Probuzená

Tak to zkouším znova,
zatoulat se v čase,
nehlídat dny
a nechat se svést…
Stále jako „Snová“,
propadám se kráse,
společných chvil
i milostných gest.

Tak to zkouším znova,
nebýt jenom kdosi,
nedělat nic,
je chybou, už vím.
Zkusím si vše schovat,
do pár kapek rosy,
než Múzy vzbudí,
ten správný rým.

Tak to zkouším znova,
dotýkat se slovy,
pohladit větou,
tak jak máš rád.
Už ne pouhá snová,
když tvé oči mi poví,…
„Zas hřeješ tam,
kde cítil jsem chlad“.

Ty ne......

Mou Lásku neodsuzuj,vážně-ty ne.
Vždy sám si vinen,že tu hyne......
Já tvoji múzou nebudu.
Dík cynickému osudu,
co připravil mě o iluze.
Pověz to,prosím,další múze.

Čistá láska prý nezahyne-ty tu mou neodsuzuj........
Vážně......Ty ne!

Když jaro už je v plném květu,
přiletěli čápi
zas sledujeme ,
jak za každou krátkou sukní
otáčí se chlapi.
A taky trochu smutní,
že ještě není hic...
to by se holky svlíkly ještě víc.

Jaro je tu. Řekl čáp a letěl. V cuku letu a léto je tu, řekla vlaštovka a letěla dále. Datel se sojkou na sebe mrkli a vzdechli, podzim je tu. Lesk stříbrné vločky se třpytí, poslední teplé paprsky podzimu,rozpustí ji. A Vrána kráká ,zima je už tady...

Ešusy stojí na stole
k večeři budou fazole.
Srub už nám vyhřály Petry
v noci se přiženou větry.

Ach!
Ten jarní vítr!
Ten má tah!
Ne nadarmo se usazuje ženám na řasách
a našeptává líbezné touhy nepokoje.
A co ženy?
Ženy,ty vědí o jarním větru svoje.