Básničky všeho druhu

Někdy je cesta samá špína
a na konci nic nečeká.
Přesto jsem v šatě Harlekýna,
odcházel....víro odvěká.

Chtěl jsem Tě vidět ještě jednou,
než ztichnou křídla anděla.
Než vzpomínky mé na Tě zblednou....
Zdali jsi o tom věděla?

Přišel jsem pozdě,už jsi spala.
Znám okna,která nesvítí.
Andělka záhon zalévala
a hřbitov voněl po kvítí.....

Chtěl jsem se rozloučit.
Říct zdvořilostní lež.
Naposledy se otočit.
Vím,že si nevšimneš.

Chtěl jsem se podívat.
Ještě jednou zpátky.
Nadějí se nadívat.
Na okamžik krátký.

Chtěl jsem,chtěl,
co nemohu mít.
Včil už bych měl....
Měl už bych jít.

Nemůžeš vlastnit déšť co tě zmáčí,
a touhu pěstovat jak kytku v květináči ...
nemůžeš vlastnit, ... to co ti nepatří,
a dálku polapit skrz blankyt průzračný ...

Tři tečky!
Mám jich plnou hlavu.
I přes mou snahu,
támhle a tady,
mažou mi emoce a snahu.
pronikají do mé mysli (…)
a zastírají, co si kdo myslí ( Jsou všude!)