V tichu soumraku, kde hrají si i stíny,
teď září květy kopretiny
„Známé se věky“ šeptá ten,
co se mnou je prý ,,zapleten,,
Za každým létem zůstávají vzpomínky,
když trhali jsme bílé lístky
a zapomněli na bolístky...
pak na zem padl první stín a dotýkal se kopretin
Pouto přátelství. . .
Spojení, které bylo souzeno.
......a příště přines třeba kopretinu,
muži činu.
Otevři srdce na škvírku,
dokořán by bylo příliš.
Co kdybych do něj vklouzla celá
a zůstala v něm nejen chvilku.
Co,kdybych Ti v něm rozezněla
měděný zvon a mořský příliv
a roztáhla závěsy v pokoji stínů.....
A příště přines kopretinu.
Devátá večerní pár hvězd jasně hoří
plachetnice mraků plují jako v moři
nočním nebem v tazích šafránové modři
než zazní trubka co zdi Jericha zboří
Jedem,jedem,nedojedem,
my jedeme s lidojedem.
Ani zákon,ani věda,
nezbaví nás lidojeda.
Tak z nás každý,jako jeden,
bude snězen lidojedem.
Co čekat od lidojeda,
když nejedl od oběda.....
Tečka
za nešťastnou láskou
za odpovědí, za otázkou
za problémy s milou
za řešení věcí silou
za to že jsme ublížili
za tím co jsme natropili
za pitomci, za debily
za vším co je léčka
tečka
2
2