Když se venku ochladí,
tvoje dlaň mě pohladí.
Zlaté listí zdobí cesty,
těla oblékla si vesty.
A když začne foukat,
budeme se koukat,
uvaříme horký čaj,
za sklem teplo, pravý ráj.
Když čas hlídat nemusím,
baví mě sledovat,
jak se zaplétá světlo a stín,
do květů kopretin.....
Stále je krásná,
stále je jiná,
kopretina........
Cestou podél vody.....
Už bývají
chladná rána.
Někdy jasná,
někdy mlhavá.
Cesta pro dva,
podél vody,
dovede je do pohody.....
Procházky lesem a kolem vody ,
je tichá stezka do pohody.
Mysl se zklidní, srdce bije . . .
jen pro toho, kdo blízký ti je.
Jak to děláš,že jsi stále se mnou?
Kde schováváš svou duši jemnou?
V kabelce mezi mobilem a klíči?
Mezi stránkami diáře?
Pod satenovým polštářem?
Jak to děláš,že jsi stále při mně?
Dotýkáš se mne předpodzimně.......
V září
Podzim už platí listím
svou útratu.
Je konec láskám,konec nenávistím.
Podzim už platí listím
a není návratu.....
V suché trávě cosi šustí,
starý had se z díry pustí.
Nemá nohy, přesto kráčí,
stíny se pod keři stáčí.
Kmitne jazyk sem a tam,
odplazí se bůhvíví kam.
Na kameni chvíli dřímá,
podzim jeho tělo jímá.
Prší
vnímám Tě všemi svými smysly.
Nikdo líp než Ty a já
to mezi kapkami deště
nevymyslí.
Prší
vnímáš mě
všemi svými smysly.
1
1
1