prosím-
propliž se za mnou
jako jsme to dělali dřív,
chci zase na krku
cítit tvůj dech,
tohle "prosím"
je tiše
srdcem
zašeptaný
do bolavýho
okamžiku
kdy s hlavou
v dlaních
vzpomínáš
na čas
co nebyl
můj
tvůj
ale
náš...
Větrnou poštou doneslo se ke mně,
že fouká dnes vítr kytkám na bolístky
a přes jejich okvětní lístky,
tony znějí lidem víc procítěně.
A po okvětních lístcích kopretin,
tančí deštové kapky s anděly,
abychom znovu poznali,
co jsme kdysi věděli a nezůstal v nás jejich stín.
Fuchsie
Nalezl jsem na netu,
šik fuchsii Voodoo.
Včil za zvuků kupletů,
čarovat s ní budu.
Však pro bílou magii,
vhodnější je Polar.
Nezabije,nabíjí,
je to květ vhodný pro dar.
Chantal,to je princezna,
růžová jak panenka.
Balerína líbezná,
Chantal tančí pro Zdenka.
Chodívá k nám do patra,
jedna stará ondatra.
Zazubí se na bratra
a zakleje:Tisíc láter,
vy tu máte ale pater,
jsem celá uondaná!
Pak se zeptá,kde je vana
a zase se zazubí
a zmizí nám v potrubí.....
Umět se rozejít.....
Umět se sejít,to není umění,to dělá Bůh.
Umět se rozejít,to dělá člověk a k tomu potřebuje srdce a duch.
Umět se rozejít ve shodě,
tak jako všechno v přírodě.
Jako dva blažení motýli,
kteří se dost na jednom květu napili.
A když se rozlétají,
ještě zbohem si dají.
Umět se rozejít,jako dva námořníci,
Když siréna začne výt
a každý má odplout jinou lodí.
Něco krásného si říci,
co srdce doprovodí.
Umět se krásně rozejít....
Nejvíc bolí ty nevysvětlené rozchody
to hlava nebere
a srdce nedává
a duše bolí.... proč se tohle stává. . .
Bůh?
Jsem mučená oběť i masový vrah,
napsaná závěť i prvotní strach.
Jsem slovem kněze i andělův pád,
nevinný vězeň i ďáblův kat
Jsem světlo i tma, oheň i led,
skutečnost i hra, potom i hned.
Jsem utichlá bouře i živlů běs,
poklidné moře i hlubinný děs.
Jsem rezavý meč i zářivá zbroj,
posmrtná křeč i života zdroj.
Jsem spálená země i kvetoucí sad,
hlupákem, stejně i knihou rad.
Jsem slunce západ i zlata lesk,
radostný nápad i bolestný stesk.
Jsem věčná krása i zjizvená tvář,
konečná spása i obratný lhář.
Jsem smuteční hymna i hlasitý smích,
krvavé stigma i bělostný sníh.
Jsem staletá špína i honosný třpyt,
ten kdo se dívá a zůstává skryt.
Jsem samotný vesmír, všechno a všude
Lidmi však neviděn, pro ně jsem vzduch
Ve znamení doufají, které prý bude
Však když ne já, tak kdo je pak Bůh?
není moje- ale moc se mi líbila.
Jak vypadá Bůh
Je malej a tlustej,řekne Jirka.
Ne.Velkej a štíhlej,řekne Oli.
A má bílé fousy,dodal Lukáš.
Nene!Namítal Honza,Bůh se holí.
Holí?Šak je to holka!Řekla Katka.
Sam na to:Možná černoška.
A Tching:Spíš Asiatka
A já to nevyzradil-že se známe.
Mám od něj boží fotku s autogramem.....
1
1
1