Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Když se již měsíc nad obzorem sklání
uhasit žízeň, on bude v tůni chtít
než vyjde slunce, těsně před svítáním
potkám se s tebou náhle z nenadání -
společná píseň nám začne v srdci znít -

Až všechny zloby v světě minou,
navzájem budeme si kopretinou.
I svítání přivstalo si,má dneska náskok.
Cítíš?
Všude začíná to vonět láskou.....

nevěděla holčička,
že probíjí lampička
ted už to snad chápe
na hřbitůvku chrápe

A noc je tichá, všechny stíny vrací,
jak starý příběh, co už dávno znám.
Tajemství šeptá, v kapkách rosy se ztrácí,
a já jen, tiše naslouchám.

Lásko
Už zase kvete Máj,
kreslí srdíčka
a pouští je v světa kraj.

Lásko
Něžně si se mnou hraj,
mé srdce je otevřeno po okraj.

Nikdo mě lépe nehýčká....

Četla jsem jednu-
byla moc krásná
a tak mě napadla myšlenka jasná..

„Díky ti Bože, tisíceré díky!“

za dětské hry na záškodníky
na četníky a na zloděje
na politiky bez portfeje
na doktory a pacienty
že dožiju se v stáří renty
za mé zdařilé komplimenty
a velmi nízké alimenty
tak není důvod pro lamenty

„Díky ti Bože, tisíceré díky!“

za všechny tvoje kominíky
za varhany a varhaníky
za všechny trable, které byly
sám vidíš, že mě nezabily
za všechnu srandu co jsem zažil
že dal jsi mi, po čem jsem bažil
tak tě moc prosím milý bože
sedni si na kraj (mého lože)
podrž mé ruce, ztiš můj dech
poslední rým je…
ne-nádech

(FaJen)

Nedělní

Třeba jen káva ke snídani,
třeba jen vůně krému v dlani.
Třeba jen slunce,bez cenzůry mraků,
třeba jen snění o zázraku.

Jenom z těch,co se nedějí,
třeba jen ticho,doslazené nadějí....

V zahradě u plotu
jablůnka kvete.
Zašumí,zavoní,
když kolem jdete.

A kdy už dědečku,
bude mít jablíčka?
Až stíny podzimu,
sednou Ti na víčka.....