Já dávno prahl v touhách stých,
zřít dálku niv a poznat z cest,
zda země vskutku krásná jest,
zda pro žalář či pro volnost se rodí člověk...
Já dávno prahl v touhách stých,
zřít dálku niv a poznat z cest,
zda země vskutku krásná jest,
zda pro žalář či pro volnost se rodí člověk...
VÁNOČNÍ

Když se blíží Vánoce a poletují vločky,
když se peče cukroví pro děti, psy a kočky,
když se všichni sejdou doma, nevytáhnou paty,
přišel zase po roce večer štědrý, zlatý.
Držíme se za ruce a zpíváme tiše,
koledy jsou písničky z vánočního plyše.
Ustelou nám ke spánku a stromek lesem voní,
do snu tisíc zvonečků všem lidem tu noc zvoní.
Velmi stará básnička.
ŠTĚDRÝ DEN
Venku všechno jako z cukru,
sníh se snáší na střechy.
V pokoji to zavonělo,
vanilkou a ořechy.
Vkoutě stojí velká jedle,
na ni světla blikají.
Usmívá se táta,máma,
šeptají si potají.
A já čekám na večeři,
možná se mi splní sen.
Za okny se tiše stmívá.....
Ano,dnes je Štědrý den.
Rozkvetlá louka, je jako sen,
má magickou sílu,
chceš jej mít každý den
a spatřit tam vílu.
Někdy tam bývá, ta rozverná víla,
co každý den o ní sníš.
Ach, ta magická síla,
když k ní jen přivoníš.
Když ji tam spatříš,
něžně se vznášet,
láskou se vznášíš,
chceš k ní hned kráčet.
Ona však utíká,
nechce si hrát,
neboj, má malinká,
chci tě mít rád.
Já mnoho dívek kdysi měl,
však lásku jenom jednu
Čím více užívat si chtěl,
tím víc jsem klesal ke dnu
To vám byl život veselý,
kdy cítil jsem se králem
A dívky, co mě nechtěly,
jsem jiným dával darem
Pak jednou, čistě náhodou,
jsem potkal krásnou vílu
Den prozářený pohodou
hned zlomil moji sílu
Ten pohled očí pomněnek,
mě navždy k zemi srazil
Já zřekl se všech milenek,
jen abych jí neztratil
Teď žiju s dívkou líbeznou,
tou mojí něžnou vílou
S modroočkou jedinou,
co nazývám svou milou
(psavec)
Říkají mi bohyně,víkendové kuchyně.
Jen co se pracovní týden překulí,
vyrážím na trhy,do masny,do Billy.
Přestávám se tvářit nevinně
v myšlenkách porcuji králíka,
v sobotu peču ho na víně....
Kde asi přezimují víly?
Vždyť celé léto jenom protančily
V závojích lehkých jako pavučina
V mrazivých nocích byla by jim zima
Dnes ještě pláštěm z barevného listí
Může je Podzim láskyplně přikrýt
Co bude ale až je paní Zima
Pohladí očima ledovýma
Lexi
Pane dej mi ještě špetku chtění,
vůli věci měnit.
Pohledy a oněmnění
z krásy ženy
okouzlení
pár ranních rozednění
denní snění
létat lehce nad zemí......
Naše paměť je jako kouzelné zrcadlo,
které dovolí nám zpátky nahlížet.
A znovu prožívat
co kdysi proběhlo.
Ale jak už to chodí,neznámý vandal
(Snad čas)
obchází kolem.
A neustále rozbíjí tohle zrcadlo
A nám pak zbudou pouze střípky.
Střípky našich vzpomínek…
Ale jedno mohu zodpovědně říci.
Tisíckrát kdyby za mnou přišel
se svým kladivem ten vandal,
já do smrti uchovám si
po tobě aspoň jeden malý lesklý střípek ...
Když k nám přijel heavy metal,
kameny jsem po nich metal.
S kamarády z dechovky,
pak házeli jsme plechovky.
Když spustili ty decibely, všechno jsme jim převrátili,
hnali jsme je svinským krokem
i s tím jejich tvrdým rockem...
Ňákej bigbít, to sem netahej, na to nejni nikdo zvědavej!!!
závan dávnověku)))))))))))))) 