Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básničky všeho druhu

Venku se setmělo.
Mráz je až v kostech cítit.
Zima však také má svůj světlomet.

Když vločky nasněží.
Zem v záři hvězd se třpytí.
Měsíc si hraje s chvosty od komet.

Venku se setmělo.
Přestali zpívat ptáci.
Na jeden svit však nemá žádný led.

Láskou ho lidé zvou.
Láska se nevytrácí.
Hřeje dál v každém čase stovky let.

Nostalgie...
Ještě žije nostalgie...
přešlo spoustu let cestami tam i zpět,
všelikými skutky láskami i smutky,
ve věčném putování nemám nikde stání,
cesta životem je dlouhá,
vpřed žene mě touha...
a krásné vzpomínky na lásek plamínky...
ještě v srdci žije tichá nostalgie...
něžný karafiát někde na lavici,
chtěla vyslovit bych rčení -
"veni, vidi, vici..."
jenže tak to není, zde chybí zvítězení...
ještě žije nostalgie,
všech minulých let terapie...
Dnes zbývá říct, jak bylo nám krásně
a díky tomu pak vznikají básně...

Zimní láska

Z nebe se snášejí prokřehlé krůpěje.
Zima už rolničkou na saních zvoní.
Lásko,kdo srdce mé v závějích zahřeje?
Kdo spasí dlaně mé žárem svých dlaní?

Do sněhu srdíčka maluji potají.
Horoucí polibky poptávám po kraji.

Toužím v Tvé hřejivé náruči spočinout.
Ne mrazem spálený,láskou chci shořet v troud.

Napiš mi lásku z pápěří
o sedmihlásku na keři.
O nebi s duhou o klíčku,
napiš mi druhou básničku.

Slza jež sklouzla po probdělé noci do čaje.
Přítomnost kouzla,které bez pomoci vyhraje.
Budoucnost věcí,která ubírá se k rozcestí.
Láska je klecí v které umírá se ze štěstí.

Autor:Karel K.

Píšeš mi psaní,že nejsi k mání.
Do tváře vháníš mi tím pousmání.
Já se tě snad někdy na něco ptala?
Když hledím ti do očí,mlčím jak skála.

Proč s každým ránem srdce mé rušíš?
Co ti je po tom pro koho buší?
Jsem zcela netečná k tvým eskapádám.
Co je ti potom,koho mám ráda?!

Láska je,když pošleš někoho k čertu.......
a doufáš,že se mu nic nestane.

Autorka:Stanislava

Za humny číhá paní Zima,
chystá své bílé rolety.
Mé srdce to však sotva vnímá,
hoří,protože jsi v něm Ty.

Má duše nebojí se chladu,
neštká,mrazem se nechvěje......
Jsi,Lásko,květ v rozkvetlém sadu
a milovat Tě,krásné je.

Chtěl bych napsat sonátu-
lehoučkou,sni­vou,milou-
jenomže neznám noty!

Chtěl bych napsat sonátu-
s trylky,co chvíli pláčou,
pak zase víří vesele,
jak když si hraješ s káčou.

Zněla by tiše po okolí,
léčila srdce,která bolí
a odrážela všechno čisté.

Chtěl bych napsat sonátu.......

Jak na to,pane Liszte?

Na počátku dne
na skále stála dívka
vítr bral do dlaní její husté vlasy
svým dechem obepínal štíhlou postavu
dlouhé lehounké šaty se třepotaly
jako motýlí křídla
která touží vzlétnout

s bušícím srdcem hleděla do kraje
vnímajíc chlad rána
byla krásná
jako sluneční paprsek
v záblesku nového dne
zrozená pro lásku

kéž ji najde
(autor Anděl )

Osudová.

Uzavřela jsem smlouvu s Osudem,
že čekat od sebe už nic nebudem.
Kývl,pak pousmál se opodál.....
Řekl-a co kdybych Ti něco dal?

Čekala jsem bolest,staros­t,hořké slzy,
nezahojené rány,slova,která mrzí....
Pak se ale otevřelo nebe
a z něj přímo do srdce mi Osud seslal TEBE.

Stokrát může milovati duše neposedná,
ale láska Osudová,ta je jenom jedna.

Autorka:Stanislava

Ať je nový rok plný radosti, zdraví a splněných snů. Ať vám každý den přinese důvod k úsměvu a srdce zůstane lehké.
a na zdraví....