Jan Neckář Já přijdu
Já přijdu, já přijdu,
já přijdu, já přijdu,
já přijdu, já přijdu,
já přijdu, já přijdu.
Jsem sama, mám desky,
kus vína i chlebíčků
a všechno, co úzce se váže
k tvým koníčkům.
Tak volám ti teď,
mám bezvadnou pleť,
přijď rovnou a včas,
pak rozdelí nás,
óó, óó, až ráno.
Já přijdu, já přijdu,
já přijdu, já přijdu.
Jsem sama a desky
už dávno mám přehrané,
ty nejdeš a nejdeš,
tvé toulky jsou přehnané.
Přijď rovnou a včas,
chci přátele zas,
já obavy mám,
že dorazíš k nám,
óó, óó, až ráno.
Čau.
Já přijdu, já přijdu.
Tak přijď.
Já přijdu.
Víš co, už nechoď.
Já přijdu, já přijdu.
Vážně už nechoď.
Já přijdu, já přijdu.
No a prosím tě, proč na mně takhle koukáš ?
Víš co, tak přijď zejtra.
Já přijdu, já přijdu.
Píšu...
Proklínám ,ty tvoje ústa proklínám, tvoje oči ledový,
v srdci jen sníh.
Sám a sám ,ať nikdy úsvit nespatříš ,
na ústa mříž oči oslepnou ,ať do smrti seš sám.
Čím je muž starší, tím jsou jeho koule menší. Když je mu 25, hraje
fotbal. Když je mu 40, hraje tenis. A když je mu 60, hraje golf. 
Loučíš se? Je to zbytečné- tohle je přece jen virtualita. Neber to
osobně.
Já s tebou problém nemám. Tak až budeš chtít- budeš vítaná. 
minulost je za náma a budoucnost před náma, žijeme v chaosu a brutalnim světě. Lide už nerozpoznavají dobro a zlo ale pouze obsah peněženek a konta svá . Peníze jsou spouštěci mechanizmus ovladnuti lidské mysli.
Tohle jsem potkala na netu :-) líbí se mi to a souhlasím. Mnohé nemoci, pramení z našeho nitra.
" Stará léčitelka duše říkávala: Nebolí záda, bolí břemeno. Nebolí oči, bolí nespravedlnost. Nebolí hlava, bolí myšlenky. Nebolí hrdlo, ale bolí to, co se nevyjádří, nebo vyjádří v hněvu. Nebolí žaludek, bolí to, co duše nestráví. Nebolí játra, bolí hněv. Nebolí srdce, bolí láska. A je to právě láska, která obsahuje nejsilnější lék. "
Ada Luz Marquez
VÍLY, PRINCEZNY, RYTÍŘI A DRACI
aneb stopy mého ztraceného ženství ...
Od dubna, kdy jsem skoro spadla do obří stopy svého ženství, se toho
hodně stalo. Hodně jsem se naučila při rozeznávání i těch nejmenších
stop. Změnila jsem se a zkrásněla.... jako bych znovu vyrostla. Jenže
tentokrát to vidím jenom já. Já a možná zrcadlo, které občas
blahoskloně tvrdí: "ty, má královno, jsi nejkrásnější."
Uvědomuji si, i když ne každý den, že jsem svou vlastní Bohyní. Být
ženou je pro mě pochopením, nasloucháním a sdílením. Symbolikou, která
mi propujčuje moc víl i čarodějek. Ne nejsem princezna na to jsem moc
zmlsaná divokou přírodou. Možností letět s větrem o závod z kopce dolů,
nebo protančit se ulicí. Možností ve dne stát pod hvězdnou oblohou a
mlčet.
Proč to? Pro ten pocit kouzelné volnosti a svobody. Můj svět je i nebe plné
hvězd, plné smyslu i chaosu zároveň.Vždyť i květiny mají své vlastní
rozmary. Krásně to popsal třeba Exupery.
Jsem ráda, že nemusím čekat ve věži hlídané drakem. Jsem ráda, že se
nenechám spoutávat imaginárními zdmi a hrady, čekat na imaginární prince,
kteří přijedou na dracích svých tužeb. Protože mé sny jsou jako
třepotavý motýli a princi raději drží opratě pevně v rukou. Jsem ráda,
že o mě nepropukají boje, protože ten, který mě zaujal, by mohl být
zabit. Můj život si mohu vymyslet jen já. A proč ho vymýšlet, když ho
mohu žít..?
Jsem žena, bohyně, víla i čarodějka. Mám moc omotat si draka kolem prstu.
Mám moc upoutat tě, aniž by jsi věděl proč.
» autorka: Toulavá»
:-)) protože se tu mluví o ženství a to si většinou privilegují ženy?
takové dlouhé články musím nejdřive vtlačit do lahvičky od kapaku a pomaličku vstřebávat
1
1
1
2
( vysvětlete si
to)
