Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Vtipné vtipy

Sedí takhle kněz ve zpovědnici a poslouchá hlas z druhé strany:
„Otče, je mi dvaaosmdesát, jsem už padesát let se svojí ženou, vždy jsem jí byl věrný. Ale včera jsem se tři hodiny vášnivě miloval s osmnáctiletými dvojčaty.“
„Kdy jste byl naposled u zpovědi?“ ptá se kněz.
„Nikdy… já jsem Žid.“
„Tak proč jste sem dnes přišel a řekl mi o tom?“
„Víte, já to vyprávím každýmu!!!“

Žena přijde domů a povídá svému manželovi:
„Pamatuješ, jak mě pořád bolela hlava celé ty roky? Tak je to pryč!“
„Žádné bolesti hlavy?“ ptá se manžel. „Jak se to stalo?“
Jeho žena odpoví:
„Marie mě doporučila k jednomu psychotronikovi a ten mi poradil stoupnout si před zrcadlo, dívat se soustředěně na sebe a opakovat:
Nebolí mě hlava!
Nebolí mě hlava!
Nebolí mě hlava!
No a ono to funguje! Veškerá bolest hlavy je pryč!“
„No to je skvělý!“ nadšeně přitakavá manžel. Jeho žena pak říká:
„Víš, ty taky nejsi bůhvíco v posteli posledních pár let, proč za ním taky nezajdeš, třeba ti něco poradí?“
Manžel souhlasí, že to udělá. Po své první návštěvě u psychotronika se vrátí domů, strhá ze sebe šaty, popadne manželku do náruče a odnáší ji do ložnice. Položí ji na postel a povídá:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky!“
Odejde do koupelny, vrátí se za par minut a skočí do postele. Pomiluje manželku tak vášnivě, jako nikdy předtím.
Jeho žena celá omámená zvolá:
„No tak to bylo teda úžasné!“
Manžel odpoví:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky!“
Odejde znovu do koupelny, vrátí se zpátky a druhé kolo je ještě úžasnější než poprvé. Manželka se posadí na posteli, hlava se jí toří a jenom slastně vzdychá:
„Pane Bože, pane Bože…“
Manžel opět řekne:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky,“ a odejde do koupelny.
Tentokrát ho ale manželka potichu následuje, a tam, v koupelně, ho uvidí zírat na sebe do zrcadla a říkat:
„To není moje manželka!
To není moje manželka!
To není moje manželka!“
Poslední rozloučení se zesnulým se koná příští sobotu.

Životní náklady jsou teď tak vysoké, že se mnou manželka znovu souloží.
Nemůže si dovolit kupovat baterie.

Mladý abstraktní malíř se oženil se slečnou z lepší rodiny. Po čase se jejich přátelé ptají, jak se jim daří.
„Velmi dobře,“ libuje si malíř. „Já maluji, žena vaří. Potom ona hádá, co jsem namaloval, a já hádám, co ona uvařila.“

Přijde kostra do baru.
„Co si dáte?“
„Pivo a hadr.“

Přijde kostra do řeznictví a prohlíží si maso za pultem. Až ji osloví prodavačka:
„Tak co to bude?“
A kostra na to:
„Nic. Jenom se tak koukám co se teď nosí.“

Potkají se dvě kostry a jedna se ptá druhé:
„Kam jdeš“
„Na kožní.“

Přijde kostra k doktorovi a doktor povídá:
„No, vy jdete brzo!“

Pro dětské čtenáře a pamětníky:
Pepíček odchází z návštěvy a ptá se Aničky: „Máte lžíci na boty?“
Anička na to: „Ne, my boty nejíme.“

Z pamětí ošklivého chlapce:

• Když se můj otec chtěl milovat, matka mu vždycky ukázala moji fotografii.
• Měl jsem hodně beďarů. Jednou jsem usnul v knihovně a když jsem se vzbudil, nějaký slepec si četl v mém obličeji.
• Pocházím z hloupé rodiny. Během války Severu proti Jihu bojoval můj skvělý strýc za Západ.
• Můj otec byl také hlupák. Pracoval v bance a chytili ho jak krade propisky.
• Když jsem se narodil, doktor přišel do čekárny a řekl mému otci: „Dělali jsme, co jsme mohli, ale protlačil se ven.“
• Moje matka mě nechtěla kojit. Říkala, že mě měla ráda jen jako přítele.
• Když mne donesli ke křtu, farář řekl: „Chcete ho pokřtít, nebo obětovat?“
• Mohu říct, že mě rodiče nenáviděli. Ve vaně jsem si hrával s opékačem topinek a s rádiem.
• Pracoval jsem v obchodě se zvířaty a lidé se ptali, jak moc ještě porostu.
• Když jsem byl malé dítě, chtěli mě vyfotit na plakát propagující antikoncepci.
• Jednou mě unesli a poslali mému otci kus mého prstu. Odpověděl jim, že chce víc důkazů.
• Jako dítě jsem se ztratil. Viděl jsem policistu a požádal ho, aby mi pomohl najít mou rodinu. Řekl jsem: „Myslíte, že je někdy najdeme?“ On odpověděl: „Nevím, chlapče. Je spousta míst, kde se mohou skrývat.“
• Když je Halloween, rodiče oblékají své děti tak, aby vypadaly jako já. Loni se mi jedno dítě snažilo sundat tvář.
• Poslední přání mého strýce bylo, abych mu seděl na klíně. Umřel na elektrickém křesle.

Po letech se do vlasti vrátil Čechoaustralan a kamarád ho provádí po Praze. Když pak jdou na kafe, host říká:
„Dlouho jsem tu nebyl. Česky jsem nezapomněl, ale jednomu jsem nerozuměl. Jak pořád říkáš ´šimsisi, jo, šimsisi´. Co to znamená?“
Hostitel na to:
„Jak bych ti to vysvětlil.... No, to jako znamená ´esisisišim´.“

Po letech se do vlasti vrátil Čechoaustralan a kamarád ho provádí po Praze. Když pak jdou na kafe, host říká:
„Dlouho jsem tu nebyl. Česky jsem nezapomněl, ale jednomu jsem nerozuměl. Jak pořád říkáš ´šimsisi, jo, šimsisi´. Co to znamená?“
Hostitel na to:
„Jak bych ti to vysvětlil.... No, to jako znamená ´esisisišim´.“

Kdy chodí pedofil spát?
Když se velká ručička dotkne malé.