Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Vtipy a anekdoty >> Vtipné vtipy

Potkají se kamarádi a hned zavedou hovor. Heleď, ty si prej byl týden v Brně ? Jo byl. Heleď tam prej mají nějakou šalinu, co to je ? Co by to bylo, je to jako tramvaj v Praze. Heleď a svezl se s tím taky ? Jo svezl, je to stejný jak kdybys jel tramvají u nás někde po vesnici.

Sedí tři myslivci v hospodě a chválí své psy.
První říká: „Minule jsem vyšel na hon a zjistil jsem, že jsem zapomněl náboje. Dal jsem psovi očuchat pušku a on mi je donesl z domu.„
„Já jsem si jednou zapomněl pušku,“ vypráví druhý. „Dal jsem svému psovi očuchat náboje a on mi ji donesl.“
Nakonec se dostane ke slovu třetí: „To všechno nic není. My jsme se jednou šli koupat a manželka si zapomněla plavky. Dal jsem ji psovi očuchat na příslušných místech a za chvíli dotáhnul souseda za přirození.“

Mafiánska matka nad svojím synom

• Čo len z teba bude? Otec je postrachom celého podsvetia, ja som bola desať rokov vo väzení a ty prinesieš zo školy jednotku zo správania!!!

Jestli je pravdou, že smích prodlužuje život...
... tak díky svému směšnému důchodu jsem téměř nesmrtelný.

Je to tu v leprosariu moc zajímavé.
Jeden pacient mohl na fešné spolupacientce oči nechat a také to udělal. Pak ji požádal o ruku a dostal ji. Jinému z toho údivem spadla čelist a další jen zuřivě koulel očima (které posbíral na podlaze).
Co zde rozhodně neříkat: trhni si nohou. Jaké doporučení tu berou velmi vážně: hlavně neztrácej hlavu.
Fakt, ruku na to!

„Ruská propaganda informuje o civilistech v Oděse, kteří se ukrývají v metru. Obyvatelé Oděsy tak s překvapením zjistili, že mají metro, nikdo jim o tom neřekl.“

Na okrsek VB přijde muž a ptá se:
„Prosím vás, kde se tady udává?“
„No to snad ne. Asi nám chcete poskytnout nějakou informaci, že?“
„Jo to jo.“
„Touhle chodbou a dveře číslo tři.“
Tak tam jde a: „Co nám nesete?“
„No víte, nic mi do toho není, ale u souseda složil náklaďák plnou fůru takovejch velkejch polen. A von si každý to poleno dá k uchu a zatřese s ním. Pak ho odloží a vezme další poleno …“
„Děkujeme, to nám stačí, můžete jít.“
Chlap jde do první telefonní budky:
„Tak Franto, je to domluvený. Ta parta, co ti loni zrejpala zahrádku, ti letos přijde naštípat to dříví.“

Kamarádka navštíví sousedku a ta jí otevře celá uplakaná.
„Proboha, proč brečíš?“
Sousedka ji odvede do ložnice. Tam na posteli leží manžel, na nočním stolku hoří svíčka.
„Co se stalo?“
Vzlykající sousedka ze sebe začne soukat:
„Dneska odpoledne jsme mu šli koupit nový boty. V krámě vzal první, co mu padly do oka, a že prej to je jeho číslo a už mířil ke kase. Povídám mu, aby si je radši zkusil. Obul si jednu, a že dobrý. Říkám mu zkus si radši obě. Tak si obul obě a zase, že mu padnou. Radím mu, aby se v nich prošel. Došel v nich na konec krámu a zpátky, a zase že dobrý. Tak jsme zaplatili a jdeme domů. Tam si je znovu obul a povídá ‚mámo, mně jsou ty boty malý.‘
No nezabila bys ho?!“

„Děti, utvořte větu se slovem úplněk.“
„Sáně jsou v létě úplně k hovnu...“