Kamarádka navštíví sousedku a ta jí otevře celá uplakaná.
„Proboha, proč brečíš?“
Sousedka ji odvede do ložnice. Tam na posteli leží manžel, na nočním
stolku hoří svíčka.
„Co se stalo?“
Vzlykající sousedka ze sebe začne soukat:
„Dneska odpoledne jsme mu šli koupit nový boty. V krámě vzal první, co mu
padly do oka, a že prej to je jeho číslo a už mířil ke kase. Povídám mu,
aby si je radši zkusil. Obul si jednu, a že dobrý. Říkám mu zkus si radši
obě. Tak si obul obě a zase, že mu padnou. Radím mu, aby se v nich prošel.
Došel v nich na konec krámu a zpátky, a zase že dobrý. Tak jsme zaplatili a
jdeme domů. Tam si je znovu obul a povídá ‚mámo, mně jsou ty boty
malý.‘
No nezabila bys ho?!“