Máte málo hebkou kočičku?
Vyperte ji v pervolu a ona zhebne.
Na náplavce děda láme housky a hází je kachnám.
Baba ho peskuje: „Že se nestydíte! Vy si tu házíte a plýtváte jídlem!
Vy nevíte, sobče, že v Africe umírají lidi hlady?!“
„Ale jo,“ odtuší omluvně stařík, „vím, samozřejmě vím. Ale
odpusťte mi, já tak daleko nedohodím.“
Vzala pani učitelka deti na exkurziu na stavbu a ako naschvál práve vtedy
spadol z lešenia robotník a na mieste bol mrtvy. Po príchode späť do
triedy, pustili sa do rozoberania tohto prípadu.
„Povedz nám, Anička, prečo tento ujo spadol?“
„Nevedel nič o bezpečnosti práce.“
„A ty, Miško?“
„Určite mal vypité.“
Vtom sa postaví Móricko: „Nie, on spal s mojou mamou!“
„Prečo si to myslíš?“
„Počul som, ako kričal ´Chlapček, jebem ja tvoju mater, netras tým
lešením!´.“
Zastaví dva policisté pana Nováka.
„Pane Novák, slyšeli jsme, že o nás vyprávíte vtipy, které se
nezakládají na pravdě, dělají z nás debily a negramoty. Vy nevíte, že
polovina policistů jsou středoškoláci a ta druhá půlka
vysokoškoláci?“
„Jó, pánové, tak tenhle fór ode mě není.“
„Haló, mami, nelekej se, ale jsem v nemocnici.“
„Hochu, už nás s tím konečně přestaň strašit, jsi přece
doktor.“
Řidič autobusu a kněz zemřou ve stejný den. Přijdou ke svatému Petrovi
a ten pošle řidiče okamžitě do nejvyššího nebe, zatímco na kněze se
ani nepodívá.
Kněz čeká několik dní, pak to nevydrží a zeptá se:
„Jak to, že já, který jsem celý život kázal o Bohu, musím čekat a ten
řidič šel okamžitě do nejvyššího nebe?“
Svatý Petr mu odpoví:
„Když jsi kázal ty, všichni spali, zatímco když řídil ten řidič,
všichni se modlili!“
Sedí takhle kněz ve zpovědnici a poslouchá hlas z druhé strany:
„Otče, je mi dvaaosmdesát, jsem už padesát let se svojí ženou, vždy
jsem jí byl věrný. Ale včera jsem se tři hodiny vášnivě miloval s
osmnáctiletými dvojčaty.“
„Kdy jste byl naposled u zpovědi?“ ptá se kněz.
„Nikdy… já jsem Žid.“
„Tak proč jste sem dnes přišel a řekl mi o tom?“
„Víte, já to vyprávím každýmu!!!“
Žena přijde domů a povídá svému manželovi:
„Pamatuješ, jak mě pořád bolela hlava celé ty roky? Tak je to
pryč!“
„Žádné bolesti hlavy?“ ptá se manžel. „Jak se to stalo?“
Jeho žena odpoví:
„Marie mě doporučila k jednomu psychotronikovi a ten mi poradil stoupnout si
před zrcadlo, dívat se soustředěně na sebe a opakovat:
Nebolí mě hlava!
Nebolí mě hlava!
Nebolí mě hlava!
No a ono to funguje! Veškerá bolest hlavy je pryč!“
„No to je skvělý!“ nadšeně přitakavá manžel. Jeho žena pak
říká:
„Víš, ty taky nejsi bůhvíco v posteli posledních pár let, proč za ním
taky nezajdeš, třeba ti něco poradí?“
Manžel souhlasí, že to udělá. Po své první návštěvě u psychotronika
se vrátí domů, strhá ze sebe šaty, popadne manželku do náruče a
odnáší ji do ložnice. Položí ji na postel a povídá:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky!“
Odejde do koupelny, vrátí se za par minut a skočí do postele. Pomiluje
manželku tak vášnivě, jako nikdy předtím.
Jeho žena celá omámená zvolá:
„No tak to bylo teda úžasné!“
Manžel odpoví:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky!“
Odejde znovu do koupelny, vrátí se zpátky a druhé kolo je ještě
úžasnější než poprvé. Manželka se posadí na posteli, hlava se jí
toří a jenom slastně vzdychá:
„Pane Bože, pane Bože…“
Manžel opět řekne:
„Nehýbej se, hned jsem zpátky,“ a odejde do koupelny.
Tentokrát ho ale manželka potichu následuje, a tam, v koupelně, ho uvidí
zírat na sebe do zrcadla a říkat:
„To není moje manželka!
To není moje manželka!
To není moje manželka!“
Poslední rozloučení se zesnulým se koná příští sobotu.
Životní náklady jsou teď tak vysoké, že se mnou manželka znovu
souloží.
Nemůže si dovolit kupovat baterie.
Mladý abstraktní malíř se oženil se slečnou z lepší rodiny. Po čase
se jejich přátelé ptají, jak se jim daří.
„Velmi dobře,“ libuje si malíř. „Já maluji, žena vaří. Potom ona
hádá, co jsem namaloval, a já hádám, co ona uvařila.“