Rabín se vrací z tržnice a vidí malého kluka natahovat se na zvonek.
Prcek není schopen zazvonit ani když si povyskočí, ale usilovně se snaží
znovu a znovu. Rabína tahle urputná odhodlanost dojme, nezaváhá ani na
chvilku, přikročí ke dveřím a dlouze zazvoní.
"Tak," praví s uspokojením a upře přátelský pohled na chlapce, "teď už
stačí jen chvilenku vyčkat..."
"Naopak!" chytne se kluk za hlavu, "teď musíme rychle zdrhat!"