Rozcestník >> Místa a cestování >> Kamzíci

No, jestli se mihotaly v pestré paletě barev, tak to možná nebyly světlušky, ale halucinace.
A navíc to nemohlo být v létě. Už Shakespeare věděl něco o noci svatojánské, je to krásný konec jara, kdy se právě světlušky objevují v rozmezí přibližně dvou týdnů. Ani nikdy předtím, ani nikdy potom. Tím se také vysvětluje, proč jsem jako dítě nikdy světlušky neviděla. K babičce jsme jezdili na prázdniny, a tedy po svatém Janovi, kdy už světlušky nesvítily. Měla jsem podezření, že se jedná o pouhou literární fikci. Až jsem pak jednou zavítala a návštěvu ke kolegyni na chatu u Unhoště. No byla to trefa, tam zářil doslova celý les. Byla jsem naprosto unešena. Běhala jsem mezi nimi, chytala je do dlaní a pozorovala, jak klidně svítí, i když jsou uvězněny v mých rukách. A pozor, i u babičky na vesnici světlušky jsou, ale výhradně jen na zarostlých zahradách, kterých tam ovšem moc není. Na takových těch anglických trávnících žádnou svatojánskou mušku neuvidíte ani omylem.
Jo, a ještě než se světlušky rozsvítí ve vzduchu, tak několik týdnů svítí v trávě na zemi jejich larvy.

v horách určitě nejsou :-)

Tam to znám dobře:-)
Protože jsem tam už dlouho nebyl, zajímalo by mě, jak to vypadá po přílivu migrantů.

krásné zážitky máme i z kanárskýc ostrovů. Prošli jsme s manželem pěšky křížem krážem co to šlo. Třeba na Lanzarote pochod přes ještě horké sopky... nádherné výhledy na obě strany