Si myslím, že komunisti byli věřící v komunistickou ideologii. Tedy
zkráceně - byli věřící. Jejich metody při praktikování jsou odkoukané
od těch křesťanských metod. Od hrozeb a slibů až po likvidaci
nepohodlných lidí.
No a co se týče dokumentaristiky, tak jen pošetilec věří, že bible je
pravdivým dokumentem dávných dějů.
Každý pobožný člověk má druha v jiném pobožném člověku - ergo
jsou soudruzi v pobožnosti. Existují náboženské skupiny ve kterých se
jejich členové oslovují "bratře", "sestro". A asi také soudruhu. To, že
tohle oslovení nařídili komunisté používat i mimo jejich partaj ukazuje
jednoznačně na jejich chybné odhady vývoje věcí nadcházejících. Chyb
nadělali dost a dost, ale tím se neliší od chyb páchaných v ostatních
diktaturách, tedy i v těch křesťanských. Oslovení soudruh tak získalo
pejorativní význam. Přesto si myslím, že podpovídá sociálním vztahům
členů jednoho náboženského vyznání.
Nevím kolik je ti jonatane let, ale věz, že za mého mládí byli pro
školní dítka jejich učitelé soudruzi a soudružky, měli jsme soudruha
školníka, soudruha ředitele i soudružku uklízečku a také dříve soudruha
faráře. V restauracích nám vařily soudružky kuchařky, okrádali nás
soudruzi číšníci a na pódiu otravovali soudruzi muzikanti. A když jsme
byli nepozorní, tak nám z kapsy šlohli soudruzi zloději šraitofli. Soudruh
občan musel ukázat soudruhu příslušníku občanku.
Jak vidíš, soudruh nebyla nadávka, ale pouhá "úlitba" komunistickému
božstvu. Komunisté měli též své mučedníky a své svaté ... jako
křesťané. Není velkého rozdílu v obou idelogiích. Obě slibují nebe a
peklo. Pobožní po smrti a komunisti ještě za živa. Komunistům se podařilo
na rozdíl od pobožných to peklo za života pro spoustu lidí realizovat, to s
tím nebem jim nevyšlo.