Kdyby byly ryby v .... znáš to, že...
Jsme tady na DF Ateistická společnost a ten strach z neodvratného je
subjektivní pocit každého člověka. Třeba mám strach z toho, že mne
zabije nějaký šílenec, ale ne takový strach, abych vlezl po zuby ozbrojen
do nějakého bunkru, nebo abych se bál vlézt do letadla, nebo do kabiny
lanovky. Ta míra ohrožení zdraví, či života se dá kalkulovat na základu
statistiky nehodovosti. Když sednu do auta a jedu někam, tak se samozřejmě
vystavuji určitému nebezpečí. Ale nemusím prosit anděla strážníčka,
aby ochránil mou dušičku, když sednu na jízdní kolo.
Takže to téma strach ze smrti se týkal hrozeb šířených Bohumily
údajně padající na ateisty z titulu jejich ateistického světonázoru, nebo
bezbožnosti. Jestli a jak se bude cítit Ondi, až nastane konec jeho
biologické existence neví, ještě to nezkoušel. Ale nedovedu si představit,
že bych volal "kněze sem, ať mne pomastí, abych neskončil v pekle".
Tohle je opakovaná mantra Bohumilů, kterým je líto, že promodlili ve
strachu kus života a ateisté si kliďánko umřou bez modlení. Bohomilé
mají asi pocit křivdy. Prostě se podle jejich představ ateisté musí smrti
bát a to aspoň stokrát víc než teista promodlující denně půl
hodiny.