Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

1. To je účelový a zištný přístup.
2. Že se s tím vy osobně (a mnoho dalších) nedokážete srovnat, neznamená, že to tak není.
3. Věřící ztrácí možnost nezaujatého pohledu na realitu, nevěřící neztratí nic (lebo Boh neexistuje - mravný zákon, príroda, prírodné zákony, Vesmír, o ňom svědčí, iba keď na to nazeráte cez svoju vieru, keď z toho vychádzate).

žádný problém nevidíš pokud považuješ svůj život za samozřejmý. Prostě jsi zde a nijak tě to neudivuje. Pak nemáš potřebu dále pátrat. Znám takové lidi. Ale znám i takové, kteří udiveni jsou a podvědomě hledají smysl. něco za tím, proč jsme zde, jak je to možné.

Protože to, co sami tvoří, tvoří z nějakého důvodu. A proto podle nich i jejich existence musí mít nějaký „důvod“. Důvod či smysl existence je ale lidský pojem. A věřící jsou přesvědčeni, že i existence lidí prostě musí nějaký důvod mít, samozřejmě nadlidský (protože sami se nestvořili), nadpozemský a nadvesmírný (protože ani na Zemi ani ve vesmíru stvořitele nikdo nikdy neviděl). Možnost, že naše existence nemá důvody, ale jen příčiny, prostě nepřipouštějí.

ale připouštějí, jistěžejo.

Připouštíš tedy, že nic z toho, čemu věříš o bohu, vůbec nemusí být pravda?

samozřejmě.

akú to máte vieru?

Nemám důvod lhát. I když jsem pokřtený katolík, nejsem stroj. Pochybnosti mě mohou kdykoliv přepadnout. Ale jak píši níže, modlím se, chodím k svátostem, čtu Bibli a věřím že i když se zakolísám tak nespadnu.

Jo například vždyť jsi pokřtěná katolíčka.

pochybovať môžem o sebe, nie o viere...

Jak to myslíš? Nerozumím ti. Lze si vybrat, lze přijmout učení, uvěřit z celého srdce, milovat... ale také zapochybovat. Přece nejsme stroje.
Petr kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!" Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?"

Mohu se jen modlit: Dej mi víc víry. Vím jak je důležité věřit. Mohu jen o ní prosit a děkovat.

No nic. Přiznávám své slabosti.

Připustit, že tvá víra nemusí být pravda, je podle tebe slabost?

Slabostí je padat... nemít víru. Těžko se to vysvětluje. někdo je kompaktni, tuhý, koncentrovaný a pořád přítomný zde a tady. Tedy dělá správná rozhodnutí, nepochybuje o nich a je na svém místě.

Já toto štěstí nemám, pochybuji, potácím se, prověřuji svá rozhodnutí zda jsou správná a dostatečně spravedlivá, zda jsem tonemohla udělat lépe a už padám.... z hřebene. Moje síla je víra. Dává mi vnitřní jistotu, že to co dělám je dobré a že se nemusím bát že něco pohnojím. A i kdyby tak najdu cestu jak z toho ven. Ikdyž to tak nevypadá. Ale to teď se možná vymlouvám. Ve skutečnosti jsem hrozně ráda že věřím, jakoby mi někdo sundal ze zad obří náklad. Cítim vděčnost za celý svůj život. Radost.

Takže patřím k lidem, pro které je víra posílením, pomocí na cestě životem.

Nemít víru přece neznamená padat. Dostáváme se k víře ve vlastní schopnost ustát život tak, jak přichází. To je ale něco úplně jiného než víra v boha. Ta se k tomu prvnímu někomu hodí, jiný ji nepotřebuje. Ale zase nic o její pravdivosti.

To je individuální. JIstě víra ve vlastní schopnosti může člověka zcela uspokojit a nemá žádnou potřebu spirituální víry.

život je založený (v súlade s ap. Pavlem) na viere, nádeji a láske, - ak absentuje čo i len jedna z nich, život je utrpenie, tragédia, sám sa zničí...iste, základ je veriť a konať dobro - ale nie len pre to, že je to dobré pre dobro ako také, to nie je ono - musí to mať nejaké transcendentálne zameranie, v kresťanstve tomu hovoríme spásonosné skutky lásky - len tie majú význam vo vzťahu k Bohu...chcem tým povedať, že nemôžem robiť len to, čo druhému nevadí, teda aby platilo: nerob to, čo nechceš, aby ti robil druhý, resp. ži a nechaj žiť - to je strašne málo - je to sebaláska, nie láska caritas/agapé - len tá má význam...

Konat dobro pro dobro samé, to je hodně vysoká meta. Vyšší než všechna náboženství, která byla, jsou a (nedejbože ... ) budou.

také dobro môže byť prospešné, ale spíš pre aktéra dobra, ale nemusí prospešné pre iného...

Ale! Vždyť právě (podle vás) pouze dobro konané ve víře je dobré pro aktéra (tedy pro jeho spasení)… A není snad dobro prospěšné vždycky pro všechny? Jinak to přece není dobro, ale jen osobní či skupinový prospěch, nebo ne?

A to je právě to, co je na vašem křesťanství špatně: Následuj nás, nebo ti ani sebevíce vykonaného dobra nepomůže. Kdo nejde s námi, jde proti nám! Jaká to podobnost, že? Nástroj na ovládání oveček…

Dobro konané pro dobro samé je dobro konané nezištně. Dobro konané ve víře, že povede k mému spasení, je dobro zištné.

Nejde jen o „*nerob to, čo nechceš, aby ti robil druhý*“, ale také o totéž v kladné podobě (rob… chceš…) , což není to samé. Že pouze ve víře je za tím ta správná láska, to jsou jenom kecy.

OK, ale my už vieme, vieme o Kristovi všetko, máme zjavenie, Peter ho ešte nemal, len pozoroval, pokúšal sa vnímať pravdu o Kristovi - vieme, že apoštoli vlastne uverili až po zoslaní Ducha Svätého, dovtedy nechápali - my si teda musíme pestovať pevnú vieru na základe toho, čo sme dostali do vienka, dostali sme plnosť zjavenia o Kristovi...len tvrdím, že príčina našej pochybnosti nemôže byť vo viere ale v nás, v našej slabosti...

To nepochybně. ale to je hodně intimní věc. Síla víry se ukáže teprve v praxi. Nelze jí vydiskutovat v internetovém fóru. To přesahuje tento formát.

vo viere sú intímne veci, ale sú aj veci, ktoré hovoria o tom, čo je viera, čo ju predchádza, čo všetko človek musí mať, aby ju získal, posilňoval, svedčll o nej...ten, kto má vieru, môže si ju uchovať, posilňovať, ale i stratiť...ap. Pavel hovorí o pevnosti viery, posilňovaní viery, ale i strate viery...hovorí: len vo viere v Krista som tým, čím som, - už nežijem já, ale žije vo mne Kristus - o takúto vieru sa máme snažiť...

To žije vo mne Kristus je o Hospodince.

ach!

A jak jinak, co jinak ?

no ano. ale v důsledku jde o to jak žijeme. Nikoliv jak diskutujeme. Tedy držím se zpátky.

V tobě žije Kristus? Co na to anatomie, kam by ten tvůj důležitej orgán umístila? Asi do hlavy, do mozku, že?

O tomhle nemám žádné pochybnosti. Taky věřím že ve mě žije Kristus.

Ja to vnímám tak že Bůh živých se jmenuje JSEM.

Milá kroky, děkuji za tvou milou zprávu na vzkazníku a prosím tě neprovokuj visitora tímto pro katolíka nestravitelným názorem.
Ba žádám tě o to, páč je to na tomto foru - Ateistická společnost - mimo téma. Mimo téma je také včerejší colostránková tapeta z bible, byť tebou dobře míněná, ale nikoho nezajímajíc. Nechci ti vyhrožovat, ale číše trpělivosti s tebou je už vrchovatě naplněna.
Rozmysli si prosím tě, to co píšeš.

a já myslel že už je na dovolené ...

jinak ,Ondi na Diskuze - Nápady / Stížnosti / Připomínky https://diskuze.chatujme.cz/chatujme-cz/diskuze/diskuze-napady-stiznosti-pripominky-t24#p3258 se zrovna vypsal konkurz na forum Administrátora a mě nenapadá lepší kandidát než ty ,neuvažoval bys o tom ?

I ty jeden filuto. Ty, ty, ty.
Znáš pohádku o třech vlasech dědy vševěda a jaké měl problémy převozník.

Ne, ne, žádné veslo nechci přijmout. Jsem konstruktérem, nejsem správním úředníkem.

za ty prachy? no neber to!

a Bůh mrtvých se jmenuje NEJSEM, to dá rozum, že?

Já jenom, že jsou lidé, ve kterých žije tasemnice. A v každém člověku žije několik kilogramů bakterií.

Nerada s tebou diskutuji. Pokaždé to skončí tím, že se mě shodíš.

Ale jinak rozumím, co chceš říct. Přeji hezký večer.

jak občas radí visitor - nieje treba být precitlivelý/lá

To není přecitlivělost. Když se ti někdo do očí vysmívá, je třeba se rozloučit.

Když se ti někdo do očí vysmívá, je třeba se rozloučit. ...

Ne, že bych tě chtěl ratko poučovat, ale to, co jsi napsala, je chybné rozhodnutí, které zanechá hořkost. Lepší je vyhledat cestu ke smíru, ke kompromisu. Také uvaž, že to, co považuješ za výsměch, je třeba jen hájení vlastního přesvědčení.
Mnozí mi vyčítali, že považuji v bibli líčené historky za pohádky a tím se pobožným vysmívám. To není výsměch, to je pouze hájení vlastního přesvědčení.

O skutečném Kristovi víme velmi málo. Nevíme ani, kdy se narodil, ani kdy zemřel. Všechno, co o něm víme, je známo jen z pozdějších, upravovaných a nepříliš věrohodných zpráv jeho následovníků, kteří si jej, jak to už u takových proroků bývá, velmi zidealizovali.
Základem každého vědeckého poznání je schopnost pochybovat o tzv. starých a věčných pravdách.
" O všem pochybuj" , " Musí to jít (být) jinak" " Opravdu je to nemožné?" - takové zásady a úvahy stály před každým objevem a vynálezem.
To, o čem se nesmí pochybovat, se stáva strnulým dogmatem, který už neodpovídá současným, měnícím se podmínkám.

A to je právě ten problém. Pořád tu melete o zatvrzelosti srdcí a mysli ateistů a o otevřenosti těch vašich. Ale co jiného je zatvrzelost, než „nepochybovat“?

je to pýcha človeka, ktorá pestuje zatvrdlivosť srdca a mysli...nikto netvrdí, že aj veriaci nie sú zatvrdliví, - len tvrtdím/e, že ak chcem uveriť v Boha zjaveného v Kristovi, musím pohřbít pýchu...

A vy jste ji zřejmě pohřbil, uvěřil, a zase ji exhumoval, že?

jaký je stupeň pohřbu (hloubka jámy) pýchy, taký je stupe víry...každý žijeme v pýche, jde o to, do jaké míry ji dokážeme atenuovat a finálne utlouct...

Snad jsi chtěl napsat - "pochybovať môžem o sebe, nie o mojej náboženskej ideológii"

Jako věřili skalní komunisté ve svou ideologii, tak věří skalní křesťané v tu svou. I když je přerozeně štve, že je těch variant křesťanské ideologie spousta (mnógo) a že tak válčí jak slovně, tak zbraněmi se zástupci jiné varianty.
Kždý je svého štěstí strůjcem a když ho jeho náboženská ideologie obšťastňuje, tak je na dobré cestě. Jen bacha, drogy užívat jen v rozumných dávkách a nejlepší by bylo se nestat závislákem.

No přece nefanatickou!

Newzapomínej ale, že pochybování pokaždé člověka rozhodí na jednu či na druhou stranu. V důsledku by měl žít pořád v přítomnosti a neřešit ptákoviny.

řeknu příklad. Když jsem šla přes hřeben Bionassey na Mont Blanc, nesměla jsem vůbec zaváhat. Jistě že byla možnost váhat a pochybovat. Dokonce i v půlce jsem mohla začat pochybovat. Uvědomuješ si jak velké je to riziko? člověk se učí věřit celý život a tuto víru (koncentraci) si dokázat podržet. Protože jen tak dokáže jít po tenkém laně a vejít do uzounkých dveří. není sám. Pokud věří, má oporu.

To je ale o něčem úplně jiném.

hoci neveriaci v Boha neverí, on existuje - tu ide o dôveru v Kristovo slovo, on nie je lháŕ - inak by bol lhářem dejin - kto si to dovolí tvrdit?...

A co když jsou "lháři dějin" právě ti, kteří vypracovali a vypracovávají pohádky kolem Krista?
Tvůrci každé ideologie si poslouží nějakým glorifikovaným mučedníkem. Muslimové mají své proroky, křesťané svého Ježíše a komunisti svého Lenina.

A kdo si dovolí tvrdit, že nebyl?

Proč by kurnik důvěra v to, že jistá osoba nebyla lhářem, měla být hlavním vodítkem pro rozhodnutí, zda je něco skutečně pravda? To kriticky myslící jedinec nemůže myslet vážně!

Jo, nehledě na fakt, že s mono-bohem nepřišel ani Ježíšek, ani Mojžíšek.

Počátky monoteismu, tedy ideologie postavené na single-bohovi lze v našem kulturním okruhu (Středozemního moře) vystopovat k Echnatonovi. Vymyslel si boha Atona.

Křesťanská verze pohádky o Ježíškovi je zajímavá tím, že si jejich bůh oplodnil člověčici Marii, aby se v ní zrodil v podobě Ježíška, který se nechá demonstrativně popravit, aby měli křesťané svého mučedníka. Tím se vyjevil bůh jako v lidské figuře, kompletně i s plínkami v jeslích. No, každá ideologie má své slabé místo a proto tuto fázi ideologické pohádky věřící opatrně obcházejí.

Nemyslím že by křesťanství mělo slabé místo. naopak.

ne, pokud se tu bavíme o víře ,tak jediná a relevantní je ta náboženská a s jistotou ti mohu říct že jsou lidé kteří nevěří v boha. Boha ani kteréhokoliv jiného pánbíčka

pokud si nedovedeš představit vést plnohodnotný ,slušný a morální život bez "nadéje," tak je to s tebou horší než se zdá

klasická vyčůranost a pokrytectví věřících

Měli bysme se visitore nejdřív domluvit na tom, kdy ten počítek lidstva začal. Co ty na to?

Má představa v tomto smyslu nevidí žádné datum, žádný hraniční kámen v dráze času. Počátek existence druhu Homo Sapiens je mlžně situován do doby před 200 ... 300 tisíc let (nálezy kostí H.S. v Maroku). Před tímto druhem ovšem existovali předchůdci, hominidi atd. Zpět ve spirále času až k nějaké "první" buňce před několika miliardami let..

Takže se naskýtá otázka: "kdy asi vymyslel Homo Sapiens prvního boha, ducha, okřídlenou saň prskající oheň... ?".
Tady jsme odkázáni na interpretace nálezů.
Jsou jeskynní malby galeriemi umění malby a nebo jsou to první chrámy na modlení k duchům a bohům? Nebo je nález pravěkého hrobu důkazem existence náboženské ideologie obsahující posmrtný život umrlého? Ten nejstarší nalezený je datován na zhruba 100 tisíc let stáří. Ovšem pohřbívání, jedno jestli zahrabáním, ohněm, mohylou, katakombami, skalními výklenky, nebo kameninovýmu nádobami a mumifikováním na odlehlém místě, není důkazem náboženství. Dovedu si představit, že mrtvoly byly "zneškodňovány" už kvůli smrdutému zápachu. A také představa vlků, prasat a podobně, jak požírají mrtvolu milovaného člověka vedla k tomu tu mrtvolu přikrýt kameny atd.

To bysme měli tedy otázky k počátku lidstva a vzniku bohů a duchů.

Možná se mnou nebudete souhlasit nikdo, pro mě je to moment kdy jsem si (já) poprvé uvědomila svoji vlastní existenci... tedy kolem 4 roku, možná o něco dříve. Co bylo předtím znám z vyprávění, co se stane v budoucnu je ve hvězdách. S mojí smrtí zanikne i svět jak ho znám. bude nějaký jiný? Bůhví... to si řekneme teprve na onom světě.

svet niekoho zanikne/nezanikne podľa toho, ako dôveroval/nedôve­roval Bohu...ak dôveroval, nezanikne, jeho svet bude pokračovať - nadviaže na pôvodný svet, ale v novom, omnoho lepšom (nám nepredstaviteľnom) vydaní,..ak nedôveroval, zanikne s jeho pôvodcom -vymaže sa z pamäte tých, ktorí Bohu dôverovali, ale ostane v pamäti tých, ktorí Bohu nedôverovali - avšak v odlúčenosti od Boha ...

Tak to není. Důvodů bych mohl uvést celou řadu, a opakovaně je tu uvádím, ale vy se musíte spokojit s tím, že tomu prostě věřím. Protože vy přece víru za dostatečný důvod považujete, ne?

... to bysme si mohli říct po naší smrti na onom světě, kdyby to nebyla pohádka.

Ty píšeš ratko o počátku vnímání člověka, ne o počátku lidstva v mé replice visitorovi.
Ano, mám vzpomínky na dobu mých dvou a půl let. To vím celkem přesně.

vaše presvedčenie o pohádce obdivuji...