Nemám důvod lhát. I když jsem pokřtený katolík, nejsem stroj. Pochybnosti mě mohou kdykoliv přepadnout. Ale jak píši níže, modlím se, chodím k svátostem, čtu Bibli a věřím že i když se zakolísám tak nespadnu.
Nemám důvod lhát. I když jsem pokřtený katolík, nejsem stroj. Pochybnosti mě mohou kdykoliv přepadnout. Ale jak píši níže, modlím se, chodím k svátostem, čtu Bibli a věřím že i když se zakolísám tak nespadnu.
Jak to myslíš? Nerozumím ti. Lze si vybrat, lze přijmout učení,
uvěřit z celého srdce, milovat... ale také zapochybovat. Přece nejsme
stroje.
Petr kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a
dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!" Ježíš hned
vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?"
Mohu se jen modlit: Dej mi víc víry. Vím jak je důležité věřit. Mohu jen o ní prosit a děkovat.
Slabostí je padat... nemít víru. Těžko se to vysvětluje. někdo je kompaktni, tuhý, koncentrovaný a pořád přítomný zde a tady. Tedy dělá správná rozhodnutí, nepochybuje o nich a je na svém místě.
Já toto štěstí nemám, pochybuji, potácím se, prověřuji svá rozhodnutí zda jsou správná a dostatečně spravedlivá, zda jsem tonemohla udělat lépe a už padám.... z hřebene. Moje síla je víra. Dává mi vnitřní jistotu, že to co dělám je dobré a že se nemusím bát že něco pohnojím. A i kdyby tak najdu cestu jak z toho ven. Ikdyž to tak nevypadá. Ale to teď se možná vymlouvám. Ve skutečnosti jsem hrozně ráda že věřím, jakoby mi někdo sundal ze zad obří náklad. Cítim vděčnost za celý svůj život. Radost.
Takže patřím k lidem, pro které je víra posílením, pomocí na cestě životem.
Nemít víru přece neznamená padat. Dostáváme se k víře ve vlastní schopnost ustát život tak, jak přichází. To je ale něco úplně jiného než víra v boha. Ta se k tomu prvnímu někomu hodí, jiný ji nepotřebuje. Ale zase nic o její pravdivosti.
To je individuální. JIstě víra ve vlastní schopnosti může člověka zcela uspokojit a nemá žádnou potřebu spirituální víry.
život je založený (v súlade s ap. Pavlem) na viere, nádeji a láske, - ak absentuje čo i len jedna z nich, život je utrpenie, tragédia, sám sa zničí...iste, základ je veriť a konať dobro - ale nie len pre to, že je to dobré pre dobro ako také, to nie je ono - musí to mať nejaké transcendentálne zameranie, v kresťanstve tomu hovoríme spásonosné skutky lásky - len tie majú význam vo vzťahu k Bohu...chcem tým povedať, že nemôžem robiť len to, čo druhému nevadí, teda aby platilo: nerob to, čo nechceš, aby ti robil druhý, resp. ži a nechaj žiť - to je strašne málo - je to sebaláska, nie láska caritas/agapé - len tá má význam...
Konat dobro pro dobro samé, to je hodně vysoká meta. Vyšší než všechna náboženství, která byla, jsou a (nedejbože ... ) budou.
také dobro môže byť prospešné, ale spíš pre aktéra dobra, ale nemusí prospešné pre iného...
Ale! Vždyť právě (podle vás) pouze dobro konané ve víře je dobré pro aktéra (tedy pro jeho spasení)… A není snad dobro prospěšné vždycky pro všechny? Jinak to přece není dobro, ale jen osobní či skupinový prospěch, nebo ne?
A to je právě to, co je na vašem křesťanství špatně: Následuj nás, nebo ti ani sebevíce vykonaného dobra nepomůže. Kdo nejde s námi, jde proti nám! Jaká to podobnost, že? Nástroj na ovládání oveček…
Dobro konané pro dobro samé je dobro konané nezištně. Dobro konané ve víře, že povede k mému spasení, je dobro zištné.
Nejde jen o „*nerob to, čo nechceš, aby ti robil druhý*“, ale také o totéž v kladné podobě (rob… chceš…) , což není to samé. Že pouze ve víře je za tím ta správná láska, to jsou jenom kecy.
OK, ale my už vieme, vieme o Kristovi všetko, máme zjavenie, Peter ho ešte nemal, len pozoroval, pokúšal sa vnímať pravdu o Kristovi - vieme, že apoštoli vlastne uverili až po zoslaní Ducha Svätého, dovtedy nechápali - my si teda musíme pestovať pevnú vieru na základe toho, čo sme dostali do vienka, dostali sme plnosť zjavenia o Kristovi...len tvrdím, že príčina našej pochybnosti nemôže byť vo viere ale v nás, v našej slabosti...
To nepochybně. ale to je hodně intimní věc. Síla víry se ukáže teprve v praxi. Nelze jí vydiskutovat v internetovém fóru. To přesahuje tento formát.
vo viere sú intímne veci, ale sú aj veci, ktoré hovoria o tom, čo je viera, čo ju predchádza, čo všetko človek musí mať, aby ju získal, posilňoval, svedčll o nej...ten, kto má vieru, môže si ju uchovať, posilňovať, ale i stratiť...ap. Pavel hovorí o pevnosti viery, posilňovaní viery, ale i strate viery...hovorí: len vo viere v Krista som tým, čím som, - už nežijem já, ale žije vo mne Kristus - o takúto vieru sa máme snažiť...
no ano. ale v důsledku jde o to jak žijeme. Nikoliv jak diskutujeme. Tedy držím se zpátky.
V tobě žije Kristus? Co na to anatomie, kam by ten tvůj důležitej orgán umístila? Asi do hlavy, do mozku, že?
Milá kroky, děkuji za tvou milou zprávu na vzkazníku a prosím tě
neprovokuj visitora tímto pro katolíka nestravitelným názorem.
Ba žádám tě o to, páč je to na tomto foru - Ateistická společnost - mimo
téma. Mimo téma je také včerejší colostránková tapeta z bible, byť
tebou dobře míněná, ale nikoho nezajímajíc. Nechci ti vyhrožovat, ale
číše trpělivosti s tebou je už vrchovatě naplněna.
Rozmysli si prosím tě, to co píšeš.
a já myslel že už je na dovolené ...
jinak ,Ondi na Diskuze - Nápady / Stížnosti / Připomínky https://diskuze.chatujme.cz/chatujme-cz/diskuze/diskuze-napady-stiznosti-pripominky-t24#p3258 se zrovna vypsal konkurz na forum Administrátora a mě nenapadá lepší kandidát než ty ,neuvažoval bys o tom ?
I ty jeden
filuto. Ty, ty, ty.
Znáš pohádku o třech vlasech dědy vševěda a jaké měl problémy
převozník.
Ne, ne, žádné veslo nechci přijmout. Jsem konstruktérem, nejsem správním úředníkem.
Já jenom, že jsou lidé, ve kterých žije tasemnice. A v každém člověku žije několik kilogramů bakterií.
To není přecitlivělost. Když se ti někdo do očí vysmívá, je třeba se rozloučit.
Když se ti někdo do očí vysmívá, je třeba se rozloučit. ...
Ne, že bych tě chtěl ratko poučovat, ale to, co jsi napsala, je chybné
rozhodnutí, které zanechá hořkost. Lepší je vyhledat cestu ke smíru, ke
kompromisu. Také uvaž, že to, co považuješ za výsměch, je třeba jen
hájení vlastního přesvědčení.
Mnozí mi vyčítali, že považuji v bibli líčené historky za pohádky a
tím se pobožným vysmívám. To není výsměch, to je pouze hájení
vlastního přesvědčení.
O skutečném Kristovi víme velmi málo. Nevíme ani, kdy se narodil, ani
kdy zemřel. Všechno, co o něm víme, je známo jen z pozdějších,
upravovaných a nepříliš věrohodných zpráv jeho následovníků, kteří
si jej, jak to už u takových proroků bývá, velmi zidealizovali.
Základem každého vědeckého poznání je schopnost pochybovat o tzv.
starých a věčných pravdách.
" O všem pochybuj" , " Musí to jít (být) jinak" " Opravdu je to nemožné?"
- takové zásady a úvahy stály před každým objevem a vynálezem.
To, o čem se nesmí pochybovat, se stáva strnulým dogmatem, který už
neodpovídá současným, měnícím se podmínkám.
A to je právě ten problém. Pořád tu melete o zatvrzelosti srdcí a mysli ateistů a o otevřenosti těch vašich. Ale co jiného je zatvrzelost, než „nepochybovat“?
je to pýcha človeka, ktorá pestuje zatvrdlivosť srdca a mysli...nikto netvrdí, že aj veriaci nie sú zatvrdliví, - len tvrtdím/e, že ak chcem uveriť v Boha zjaveného v Kristovi, musím pohřbít pýchu...
jaký je stupeň pohřbu (hloubka jámy) pýchy, taký je stupe víry...každý žijeme v pýche, jde o to, do jaké míry ji dokážeme atenuovat a finálne utlouct...
Snad jsi chtěl napsat - "pochybovať môžem o sebe, nie o mojej náboženskej ideológii"
Jako věřili skalní komunisté ve svou ideologii, tak věří skalní
křesťané v tu svou. I když je přerozeně štve, že je těch variant
křesťanské ideologie spousta (mnógo) a že tak válčí jak slovně, tak
zbraněmi se zástupci jiné varianty.
Kždý je svého štěstí strůjcem a když ho jeho náboženská ideologie
obšťastňuje, tak je na dobré cestě. Jen bacha, drogy užívat jen v
rozumných dávkách a nejlepší by bylo se nestat závislákem.