Dcera přivede domů představit rodičům svého snoubence. Když je mladík
o samotě se svým budoucím tchánem, ten se ho ptá:
„Čímpak se živíš, hochu?“
„Studuji náboženství.“
„A jak chceš vydělat na pořádný barák?“
„Soustředím se na svá studia a Bůh nás zaopatří.“
„A za co koupíš mé dceři pořádný snubní prsten, jaký si
zaslouží?“
„Soustředím se na svá studia a Bůh nás zaopatří.“
A takhle to jde pořád dokola - mladý idealista pořád omílá, že Bůh je
zaopatří. Když to tatínek vzdá a mladík se odporoučí, maminka přijde do
místnosti a ptá se tatínka, jak to šlo. Ten jí říká:
„No, ten chlapec nemá žádnou pořádnou práci, ani žádné plány do
budoucna, jak nějakou sehnat. Ale dobrá zpráva je, že si myslí, že jsem
Bůh!“