A Jaká je vlastně motivace těch (nefantických - což jsou možná všichni) ateistů psát si s těmi věřícími (včetně těch polo-fanatických)?
Asi ani v jednom bodě nikdy nikoho nepřesvědčili; sem nahlodaní křesťani v roli věřících asi nelezou, myslím na obě tyhle fóra. Sem asi lezou nezlomně přesvědčení věřící s potřebou buď upevňovat a zkoušet pod palbou nepřátel svoji víru. Nebo s potřebou získat na svou stranu nové duše?
Ale někteří ti nahlodaní křesťani sem možná přece jen lezou, a sice oblečeni za ateisty, koketují s možností odklonit se od toho všeho - a trénují si tu "jaké by to bylo" - tu kritiku až popření a přesvědčování druhých i sebe, že normální = bez Boha.
To jsou mé spekulace - máte někdo lepší vysvětlení?
Přece běžný člověk - jak ONI říkají "ateista" - nemá potřebu přesvědčovat křesťany, ať nevěří hloupostem.
Já vůbec nemyslím, že bych mohl někoho z nich přesvědčit byť jen v
jediném bodě.
Moje motivace je ta, že bych je rád pochopil: Já jsem se - řekněme, dostal
- do rodiny (s komunitou) s takovýmhle "postižením" a jednak je nechápu a
druhak cítím, že s nimi nejde o takových základních věcech vůbec mluvit.
V tom oni mají "jasno" a soustředí se na svoje "detailní" témata mezi
sebou.
No a tady jsem si chtěl zkusit, jestli a jak se dá s věřícíma debatovat, vyšel jsem jim vstříct až do pozic hraničících s religiozitou (Antropický princip, směrem k něčemu, co se dá desinterpretací přetavit v Kreacionizmus a dále) - viz můj příspěvek #14955 a #15015, ... no, moc to nefungovalo
Ale co mají za motivaci ostatní?