Jak již bylo naznačeno výše, proces krystalizace monoteismu v
náboženství
Izraele byl motivován z velké části politicky. V této souvislosti by
rozhodně nebylo
od věci zmínit vládu judského krále Jóšijáše (cca 640 – 609 př. n.
l.), který provedl
rozsáhlou náboženskou reformu. Ta výrazně změnila pojetí toho, co
znamená být
Izraelec, položila základy budoucího judaismu i křesťanství a vytvořila
také základní
biblické texty. Za nejvýznamnější z nich můžeme považovat Knihu
zákona,60 již
většina vědců označila za původní verzi knihy Deuteronomium, a která
dala podnět
ke zcela radikální změně obřadů i k novému pojetí izraelské identity.
Kniha zákona
obsahovala základní rysy monoteismu, a to zejména uctívání boha výhradně
na jednom
místě, celonárodní slavení hlavních svátků židovského roku, ale i
celou řadu
specifických zákonů týkajících se např. morálky, spravedlnosti
apod.61
Jóšijáš měl na centralizaci kultu samozřejmě i vlastní politický
zájem, protože
centralizace do jediného místa, tzn. do Jeruzaléma, znamenala upevnění jeho
kontroly
nad zemí. Jóšijášovu reformu můžeme bezpochyby považovat za jeden
z nejvýznamnějších zásahů do dosavadního kultického života.62 Jednalo
se důležitý
mezník ve složitém a zdlouhavém procesu krystalizace monoteistického
náboženství,
přesto při formování konečné podoby hebrejského monoteismu svoji
klíčovou roli
sehrály až pozdější události.
Monoteistická podoba izraelského náboženství se zrodila až v období
tzv.
babylonského zajetí.63
Spíše než o celé knize proroka Izajáše, která se spolu s knihami
proroků
Jeremjáše a Ezechiela řadí mezi tři Velké prorocké knihy hebrejské
Bible, je v tuto
chvíli přesnější mluvit pouze o její prostřední části, nazvané Druhý
Izajáš nebo též
DeuteroIzajáš. V tomto textu, konkrétně v kapitolách 40 – 55,85 je
definována již
striktní podoba biblického monoteismu, jehož zásadní podobu později
přebírá
i křesťanství.86 Kompletní text knihy proroka Izajáše sice vznikal v
horizontu zhruba 250 až 300 let,87 tzv. DeuteroIzajáš ale pochází ze 6.
stol. př. n. l., konkrétněji přibližně
z konce babylonského zajetí. Právě v tomto textu dochází ke zcela
radikálnímu zlomu.
Poprvé je zde totiž explicitně řečeno, že Jahve není již pouze
jedním bohem z mnoha
jiných, ale že je bohem jediným.
https://is.muni.cz/th/d0m6d/BP.pdf
součet se ale dělá větším a vzdělanějším než MASARYKOVA
UNIVERZITA,
FILOZOFICKÁ FAKULTA, Ústav religionistiky, nadutec...