Tak vidíš, kecko.
Doložil jsem souvislost mezi bohem a soudci, stejně jako můžu doložit, že
to tak bylo rabíny chápáno:
Talmud Berachot 6a:8-10
Rabín b. R. Adda říká jménem R. Izáka: Jak víš, že Svatého, budiž
požehnán, lze nalézt v Synagoze? Neboť je řečeno: „Vždyť je to tak:
Bůh stojí v Božím shromáždění“. A jak víš, že když se deset lidí
společně modlí, je s nimi Boží přítomnost? Vždyť je řečeno: „Bůh
stojí v Božím shromáždění“. A jak víš, že když tři zasedají jako
soudní dvůr, je s nimi Boží přítomnost? Neboť je řečeno: „Uprostřed
soudců soudí“ [Ž 82,1].
Talmud Sanhedrin 6b:14
A soudci by měli vědět, koho soudí a před kým soudí a kdo od nich nakonec
bude vymáhat odměnu, jak je uvedeno: „Bůh stojí v Božím
shromáždění“ [Ž 82,1]. A podobně se v souvislosti s Jóšafatem říká:
„A řekl soudcům: Vždyť nesoudíte pro člověka, ale pro Hospodina“ [2
Par 19,6]. A aby soudce neřekl: Jakou cenu má pro mě toto utrpení? Proč
bych se měl pouštět do tak obtížného a těžkého úkolu? Verš říká:
„Vždyť je to tak, jak říkáme: „On je s tebou, když vynášíš
rozsudek“, z čehož vyplývá, že soudce má při vynášení rozhodnutí k
dispozici jen to, co vidí jeho oči. Je mu přikázáno, aby vydal co
nejlepší rozsudek na základě informací, které má k dispozici, a za nic
jiného není odpovědný.
Talmud Sanhedrin 7a:17
§ Gemara uvádí mnemotechnickou pomůcku, která označuje následující
řadu výroků o soudcích a jejich funkcích: Emet mamon jireh. Rabín Šmuel
bar Naḥmani říká, že rabín Jonatan říká: Každý soudce, který soudí
podle absolutní pravdy [emet], způsobuje, že Boží přítomnost spočine
mezi Izraelem, jak je řečeno: „Bůh stojí v Božím shromáždění,
uprostřed soudců soudí“ [Ž 82,1], což naznačuje, že Boží přítomnost
je uprostřed soudu. A každý soudce, který nesoudí podle absolutní pravdy,
způsobuje, že se Boží přítomnost od Izraele vzdaluje, jak je uvedeno:
„Pro útisk chudých, pro vzdychání nuzných nyní povstanu, praví
Hospodin“ [Ž 12,6]. Bůh povstane a opustí lid v důsledku útlaku.
Talmud Sota 47b:18
Od chvíle, kdy se rozmnožili ti, kdo šeptají při soudu a potají radí
soudcům, se v Izraeli rozmohl zuřivý hněv a Boží přítomnost odešla,
protože je řečeno: „Bůh stojí v Božím shromáždění, uprostřed
soudců soudí“ [Ž 82,1]. Boží přítomnost, která přebývá mezi soudci,
odchází, pokud soudí nekorektně. Od chvíle, kdy ti, o nichž se mluví ve
verši: „Jejich srdce jde za jejich chamtivostí“ [Ez 33,31], se rozmnožili
‚ti, kdo říkají zlému dobré a dobrému zlé‘ [Iz 5,20], tj. ti, kdo
jednají se zlými lidmi, jako by byli spravedliví, se v důsledku toho
rozmnožili. Od doby, kdy se naplnil verš: „Ti, kdo říkají zlému dobré a
dobrému zlé“, se rozmnožilo volání: Ve světě se rozšířil výkřik:
Běda, běda. Přibývalo potíží, které způsobují, že lidé volají.
Sefer Tora 4:8
Ve větě „Bůh stojí v Božím shromáždění, uprostřed soudců soudí“
je [božské jméno] použito jako posvátné i jako světské. Ve větě
„Bůh mě vysvobodí bezbožnému“ je první z nich posvátné a druhé
světské. Ve větě „Neboť zda někdo řekl Bohu“ je první ['el]
světské a druhé posvátné. [Ve verši] „A můj křik ať nemá místa k
odpočinku“ atd. jsou [slova, jejichž souhlásky jsou stejné jako souhlásky
božského jména] světská. Ve slovech „Bůh mi přikázal zrychlit“
[jméno] je posvátné. Ve větě „Zdrž se, aby ses nepletl do Boha, který
je se mnou“ je jméno podle názoru R. Josého b. Judy posvátné. Ve větě
„Ó Bože, pyšní povstali proti mně“ je jméno posvátné, ale čtenář
se musí ve čtení pozastavit [po slově „Bůh“].
,
