Reakce na příspěvek 1015
lžeš!
když myslíte? - vyberiem si jedného z diskutníkov, ktoý má moju dôveru, dám mu informácie (print screen obrazovky o týchto faktoch - o mojej publikačnej a citačnej činnosti, a on/ona vám to potvrdí/nepotvrdí, - len vám oznamujem: budete sa ospravedlňovať,...nejaký čas vydržte, musím si ho vybrať (mailovou korešponciou, - ja tu už nikomu neverím, lebo niektorí mali snahu bonzovať na moje bývalé pracovisko)......
Aby to ale byl někdo, komu můžu důvěřovat i já…
A proč vám je vlastně tak proti srsti odpovědět na pár otázek z oboru, jako jste to chtěl po mně a já vám vyhověl?
problém je v tej dôvere, tu ľuďom proste neverím...v minulosti som uviedol o sebe detailnejšie informácie (aj nechtiac z dôvery? naivity?) a ukázali sa po čase bonzovacie maily u riaditeľa pracoviska (ešte šťastie, že to bol človek z môjho oddelenia, spolupracovník), sorry...nedôverujem...problém je, komu dôverovať...iste chápete, že ide o veľmi dôverné informácie, včetne mena a priezviska, adresa pracoviska, kolegov, výskumného programu, grantov, a pod. - a ľudia sú niekedy neuveriteľne zlí a podrazáci...
tohle také opakuješ často ,
jinak - osobou které jsi dlužen odpovědi protože si z výzvy zbaběle utekl a vymlouval se a které by si měl svou akademickou příslušnost dokázat především je - arecuk
nebo to udělej jednoduše a jednu či dvě z tvých stovek citací uved zde ,bonzování se nemusíš bát ....tedy pokud se nechlubíš cizím peřím ,což začíná být v kontextu tvé poslední věty docela pravděpodobné
prostě a jednoduše - nemáš nárok zde hovořit o své kredibilitě pokud ji nejsi schopen doložit
stále arecuk, arecuk, ja som mu na všetko odpovedal, možno mi niečo (nejaký jeho príspevok) ušlo - nech on podloží svoju publikačnú činnosť a citácie ako prvý, on s tým začal...ja sa pridám...platí morálna zásada: ak niečo od niekoho žiadaš, a tvrdíš, že si v tom odborník, dokáž najprv ty, kým to od druhého žiadaš...inak je to "zlodej kričí, chyťte zlodeja"...takže prvý je arcuk, ja sa okamžite pridám (dokážem svoje tvrdenia)....
„…ja som mu na všetko odpovedal, možno mi niečo (nejaký jeho príspevok) ušlo…“
VTIP ROKU! Ti, kdo pamatují, kolikrát jsem vám to za ty měsíce připomínal a kolikrát jsem vám otázku během té doby opakoval, protože jste vždycky tvrdil, že už si ji nepamatujete a nebudete se obtěžovat s jejím hledáním, abyste nakonec prohlásil, že odpovídat na něco tak lehkého by vás ponižovalo, to jistě ocení. A o vaší křesťanské pravdomluvnosti si obrázek také udělají…