,
já měla spíše na mysli myšlenku... ale řekněme i subjektivní vjem. Nikdo nepopírá že je zde hmotný podnět... nebo nějaký nosič, podrážění. Jenže nemohu připustit že to co prožívám myšlenkově formou obrazu či imaginace, tvůrčího projevu třeba tvorba nějakého souvislé věty, rožívání smutku či radosti... že tohle je hmotné. Pokud mluvím jen a pouze o té psychické či duchovní záležitosti, jak myslm, jak cítím...
Hmotná jsem já jako člověk, omezena hmotou a omezena mozkem a tedy všekeré mé psychické projevy jsou vázané na ty fyzické, bez mozku bych se nmeohla nijak projevit. Nemohlo by se projevit to duchovní. Ale nepovažuji to za hmotné ve smylu nějaké energie či hmotných částic. t mozek je hmotný a myšlení se zobrazuje kmitáním těchto částic. ale jen pro venkovního pozorovatele. to samotné pozorování.... se samo sebe pozorovat (hmotně) nemůže. to je opravdu abstraktní pojem (nehmotný)
2
