Tady jsem našel vyjádření Junga k metafyzice, z něhož je zřejmé, jak na hypotetický metafyzický či duchovní svět nahlížel:
Všechny náboženské a metafyzické koncepty spočívají na archetypálních základech, a pokud jsme schopni je prozkoumat, můžeme alespoň povrchně nahlédnout do zákulisí světových dějin a trochu poodhrnout roušku tajemství, která zakrývá význam metafyzických idejí. Metafyzika je takříkajíc fyzikou či fyziologií archetypů a její dogmata formulují poznatky, které byly získány o povaze těchto dominant – nevědomých leitmotivů, jež vystihují psychické dění dané epochy. Archetyp je „metafyzický“, protože přesahuje vědomí.
[GW 18, § 1229]
Poslední věta zní v angličtině "The archetype is “metaphysical” because it transcends consciousness."
Jung neuznával existenci metafyzického světa, a pojmy transcendentní a transcendentální u něho neměli tuto konotaci, neměli význam přesahující svět nebo předcházející existenci světa (světa o sobě). Jungova psychologie je v tomto směru materialistická a i když později začal archetypu přisuzovat účinek i na fyzický svět rozpracováním synchronicity (její postulace ale stála na Rhineových pokusech, které se později ukázali být podvodem), pořád pro něj existoval jen jeden, materiální svět a archetyp byl bodem, v němž se střetává hmota a psýché (duch). Hmotu ani ducha pak nepojímal jako samostatný princip či podstatu, jak na ně nahlíží materialismus a idealismus, ale tak, že oba jsou dvěma aspekty či póly jednoho principu či podstaty. (Takovéto vnímání těchto pojmů je typické pro Východní filozofie, pokud se nepletu.)
1