Metodologie se vyvíjí. Dneska jsou v psychologii přijímány a používány metody, které před 100 lety uznávány jako vědecké nebyli. Jung nepředložil dostatek empirického materiálu a tím vědeckou obec nepřesvědčil, ovšem tohle je problém obecně tohoto psychologického směru, tzv. hlubinné psychologie.
Jung filozofoval jenom občas a jenom v soukromé korespondenci. Ve svých pracech on popisoval s tím, že filozoficky ať si to každý dovodí sám.
ad soucet:
jeho hlubinna psychologie predevsim vstupuje nikoliv na vedecke, ale mysticke
"uzemi" a narozdil od Freuda tihnul Jung k prozivani mysticke zkusenosti jakozto
objektivni reality..
Mystická zkušenost pro něj byla prožíváním psychické reality, byla pro něj výpovědí o psýché (tak jako metafyzika jako celek). Na mystické zážitky nahlížel jako na čistě intrapsychické události a takto je taky popisoval. Vždyť právě proto byl Jung teisty obviňován z psychologizace náboženství.
ad soucet:
to, jak to nahlizel ci popisoval, na tom moc nemeni.. jeho nalezy nejsou vyjma
vyuziti v psychoterapii "kvantifikovatelne" smysluplnym zpusobem - mam
pochopitelne problem s teoriemi zalozenymi nikoliv na dukazech, ale osobnim
vhledu
Vždyť byl taky psychiatr, takže jeho motivací a hlavním "záběrem" byla pomoc svým pacientům. Zároveň může být Jungova psychologie nápomocná lidem, co prodělali nějaký mystický či duchovní zážitek, v tom, že jim pomůže ho "zařadit" a zorientovat se ve své psychice. Struktura a dynamika psychiky přece taky spadají do objektivní reality. Ale je správné k věcem, co nejsou objektivně prokázány, přistupovat jako k věcem, co nejsou prokázány, tj. s rezervou. Na druhou stranu zde člověk může provádět vlastní výzkum, vlastní pozorování a experimenty, poněvadž laboratoří je jeho vlastní nitro, a získat tak vhled, který některé z těch věcí třebas prokáže (ovšem pouze pro něho samého).
1