Negatívní to není pro lidi, kteří to potřebují k potlačení strachu z
odpovědnosti za své bytí a strachu blížícího se konce svého bytí. Ten
strach pobožných je tak zažitý, že se promítá i do tvrzení pobožných,
že ateista bude v poslední hodince svého života úpět strachy. Je to
důsledek zvráceného dogmatu lživě slibujícího věčné utrpení pro
bezbožné.
Náboženství je, milý visitore, i psychoterapie, tedy léčivý balzám na
ustrašenou dušičku. Je to milosrrdná lež, která mění blížící se
konec v zářný začátek. Není žádným tajemstvím, že mnozí lidé
věří krásným lžím raději, než realitě. I lékaři se uchylují k
milosrdným lžím, tvrdíc svým pacientům, že léčba zabrala, a že se za
týden vyléčí, i když mají už smrt na jazyku a zátřka se nedožijí.
I ke mně přišel kdysi dávno nemocniční kaplan. Bylo to před operací
kýly, a nabízel mi si popovídat o Ježíškovi. Prý nikdy nevíme, jestli se
z narkózy také proberememe. Jasně, že jsem ho poslal do háje. Byl to
takový mladý chudáček, plný uhrů, že mi ho bylo až líto.
Že tuhle vlastnost naivní věřivosti věřících zneužívají
manipulátoři ke svému prospěchu je samozřejmé. Nesmazatelné jsou obrázky
nově naverbovaných vojáků věřících ve snadné vítězství nad
protivníky, v převahu svých zbraní, v genialitu svých vůdců, ve sliby
svých polních kaplanů.
To také vysvětluje zarputilost japonských vojáků ve WW2 nikdy
nekapitulovat. Smrt v boji pro ně byla letenkou do nebe, kdežto kapitulace
zatracením v pekle.
Náboženství je pohádkovou ideologií, je i drogou otupující strach a
bolest.
"Raduj se z bolesti. Bolest je dotek Ježíška ..." ... tak nějak to
prenzentovala jedna pomatená Albánka a peněžní dary na nákup léků pro
trpící a umírající pacienty věnovala vatikánské bance.