Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Není to tak dávno, snad jenom pár dní, co se tady zase někdo z ateistů takto vyjadřoval.
Jo to tvrdím od začátku, že teistická, stejně jako i ateistická pozice má více variant. A že náboženství není jenom křesťanství.

Ateistická pozice je vcelku jednoduchá a nevšiml jsem si, že by mezi námi ateisty byly nějaké rozpory. Prostě odmítáme existenci nadpřirozena, tedy hlavně Boha.

Ne rozpory, ale jsou mezi ateisty různé postoje a přístupy k víře a náboženství.

ad soucet:
.."mezi ateisty jsou různé postoje a přístupy k víře a náboženství"..
to je pochopitelne a nikoliv nahodou je to priznacne pro samotne theisty - existence tisicu nabozenskych denominaci o tom svedci..

Samozřejmě že je to pochopitelné a přirozené.

přístup k víře a náboženství, predikovaný primárně nositelem víry a náboženství (jinak se chováme k visitorovi, jonatánopvi, pavle, ratce, abukovi, kroky), je ale něco jiného než podstat ateismu, tedy nevíra v existenci boha

Až se vyléčíš a budeš normální a racionální, přijď a popovídáme si o tom. Chápu, že nutnost reagovat je součástí tvojí choroby, ale vem na vědomí, že to děláš zbytečně a že by bylo lépe, kdyby ses zaměřit na příčiny problému a ne na jeho symptomy.

To je v pohodě, já tvoji psychickou poruchu akcetuju.
Odpovídat na veřejné diskusi budu na vše, na co budu mít zájem, jak je naprosto normální všude, aty už na mne reagovat v rámci tvé poruchy samozřejmě nemusíš, i když je zjevné, že tvá psychická porucha je silnější než ty .-))

smiř se s tím .-)))
já suice reaguji na tebe, ale píši všem a i tobě .-)))
tvé reakce se NEDOŽADUJI, nezlobíš se, :-))

lépe řečeno reagovat, nejen odpovídat :-)))

Dělej jak myslíš, ty tu budeš za hlupáka. Tvoje volba.

Díkes :-)))))
To je v pohodě, on už tu někdo za blba je dost dlouho. :-)))) Tvoje volba :-)))))

Přesně.
Já jako ateista nechápu, jak se může věřit v existenci něčeho, co nemá hmotnost rozměř a přece to tvoří, jen na základě souboru knížek.
Chápu to jen v intencích, jak se k tomu mohli dopracovat.
Ale tvrdit, že daná entit existuje jen proto, že nechápu/nemám poznání o tam jak vše vzniklo a jak to funguje, se mi zdá poněkud pošetilé.

přímo nerozumné .-))))
víra nastupuje tam, kde skončil nebo kam ještě nedosáhne rozum.

rozum je realita, víra je iracionalita

Chce se k tomu dostat přes Samadhi pak pochopíš.

a až pochopí, tak přijde Satori.

a možná i Nirvána :-)))

jj, to by měli být dva termíny pro jedno a to samé (jenom první je japonský a druhý sanskrtský)

Jaký je rozdíl mezi Satori a nirvánou

Kurt Cobain by ti vyprávěl.

řeknu to tak jak to laicky (primitivně) chápu. Satori je záblesk probuzení, najednou jsou ti věci jasné, paradox se propojí v jednotu a jakoby se člověku spojily kontakty.

Pod nirvánou rozumím stav osvícení. zmizí rozdělení na já a ti druzí... vše splyne v jedno.

Obojí je stejné k tomu dojdeš přes Samadhi.

tady je to vysvětlené: https://cs.wikipedia.org/wiki/Satori

Ano dzinana je stav před stavem Satori

to už je většinou o joze... Patandžaliho joga je taková nejznámější... myslím že ji tam i spomínají.

Jóga mnoho způsobů jógy a nejen jógy je příprava Samadhi

neboli Samádhi

Neboli Samadhi.

Jaká byla Buddhova zkušenost? Podle legendy se od mládí trápil problémem zrození a smrti. Je to důsledek indického způsobu myšlení, indický duch se trápí problémem cyklu zrození a smrti, nebo, jak bychom dnes řekli my, rozdvojením na subjekt a objekt. Tváří v tvář tomuto rozdvojení, kdy jsou subjekt a objekt protiklady, zakoušíme úzkost a strach, který nás na Západě všechny pronásleduje; a nejen na Západě, ale po celém světě.

Tento problém emancipace od zrození a smrti trápil Buddhu tolik, že nemohl pokračovat v obyčejném životě. Opustil svůj palác a rodinu, a odešel do lesů na úpatí Himaláje. Nejdříve začal navštěvovat filosofy. Tento důraz na rozum byl zcela pochopitelný. Mladí lidé se vždy snaží řešit své problémy pomocí rozumu, a to je odůvodnitelné nejen historicky, ale i psychologicky. Přestože však Buddha několik let studoval filosofii u různých filosofů, jeho problémy se nevyřešily a nacházel se i nadále v sevření cyklu zrození a smrti.

Začal se tedy věnovat morální kázni a asketickým praktikám. Zredukoval své tělesné potřeby na minimum, a podle vžité tradice jedl pouze několik sezamových semínek denně. Po několika letech tak zhubl a zeslábl, že se nedokázal postavit, a když si tento stav uvědomil, pomyslel si: "Zemřu-li dříve než svůj problém vyřeším, nedokončím to, co jsem začal. Musím problém vyřešit dokud jsem naživu, a nejen naživu, ale dokud jsem dobrého zdraví a v plné síle." Začal znovu jíst.

Tak se ukázalo, že ani intelektuální ani morální kázeň nevede k vyřešení tohoto problému. Co ještě zbývalo? V té době žádné jiné řešení neznal.

Náboženský nebo duševní život je něčím co přesahuje pokusy intelektu dosáhnout reality. Některá náboženství zdůrazňují morální snažení, to nás ovšem nepřivede do říše ducha. Jakmile však dosáhneme určité duchovní úrovně, vyzařuje z ní morální život sám od sebe, morální kázní ani intelektem však k této duchovní úrovni nedojdeme. K tomu je nutné přesáhnout aspekt existence, který se vyznačuje rozdělením na subjekt a objekt.

...

Konečné řešení přichází vždy zevnitř. Otázka se musí vrátit tam, odkud vyšla. Musí dojít ke ztotožnění. V okamžiku, kdy se oddělí otázka od tazatele, nelze problém řešit. Lidské vědomí je uzpůsobeno tak, že na počátku je úplné nevědění. Pak se sní jablko ze stromu poznání – nová znalost má za následek oddělení toho, kdo zná od toho co zná. Tak vzniká svět. Jablko nás odděluje od nevědění – ve smyslu nerozpoznávání subjektu a objektu. Probuzení této znalosti mělo za následek vyhnání z ráje. Je v nás ale vytrvalá touha vrátit se k stavu předcházející nevinnosti, ke stavu, v kterém není žádné oddělení, žádné vědění – do doby před oddělením subjektu od objektu, do doby, v které byl pouze Bůh, a to Bůh ve stavu před stvořením světa. Oddělení Boha od světa je zdroj všech našich problémů. Je v nás vrozená touha znovu se s ním spojit.

...

Během celého týdne prošel Buddha příšernou zkouškou. Všichni takovou zkouškou do určité míry procházíme – někteří více, někteří méně, nikdo se jí však nevyhne. Když dosáhly jeho problémy vrcholu, vědomí subjektu a objektu náhle zemřelo a ponořilo se do nevědomí. Pokud máme vědomí, existují vždy dva aspekty: subjekt a objekt – tazatel a otázka. Tento stav vede k duševním mukám. Vědomí se ale může ponořit samo do sebe. Tento stav se nazývá SAMÁDHIH, stav absorpce v meditaci. Psychologicky je to kompletní stav nevědomí. Ani tento stav však není konečný. Musí přijít probuzení. K němu obvykle dochází pomocí smyslové stimulace. Když se nacházel Buddha ve stavu samádhih, spatřil náhle ranní hvězdu. Hvězdné paprsky prošly jeho okem, dotkly se nervu a prošly k mozku, jak bychom řekli my dnes, a Buddha se probral z nevědomí a přešel do stavu vědomí. Z naprosté jednoty vzniká separace, a tak vzniká svět. To co nazývají buddhisté osvícením je stav, kdy se počíná pohyb ze stavu nevědomí do stavu vědomí neboli do stavu, v kterém si uvědomujeme subjekt a objekt. Okamžik, v kterém si toho začneme být vědomi, je okamžikem osvícení.

Řečeno volnými teologickými termíny, když pomyslel Buddha poprvé na stvoření světa, když se tato myšlenka poprvé pohnula v jeho mysli, když si začal něco přát nebo myslet (přání je ve svém základu myšlením), v tom okamžiku poznal sám sebe. V ten samý okamžik začal existovat svět. ...
http://soucet.wz.cz/dila/budhismus/4_es_zen.htm

Eduard a Míla Tomášovi o tom mluvili krásně stále je mám v srdcích.

Tohle napsal přímo zen-budhista. Dole je odkaz, odkud je to vzato a tam je toho osvětleno víc.

Kolik těch srdcí máš?

Srdce je jako oceán,pojme toho tolik láskou,kolik sám dovolíš.