???
Jenže "žádný bůh", i kdyby to byla představa, neumožňuje za tou
představou utíkat
Pokud se za něčím utíká... pak je to představa, to máš pravdu. Ale to mají především ateisté... utíkají třeba za úspěchem, za kariérou, za láskou partnera, honí se za představami. U Boha je to naopak, nabádá k spočinutí, zastavení. Nalezení klidu. Je to něco jako střed sám v sobě.
úspěch, kariera, láska - t nejsou představy ale reálné skutečnosti
lidského života.
Bůh k ničemu nenabádá, protože neexistuje, je to jen představa a pokud
sama sobě lžeš, že se nenabádáš ke klidu jen ty sama pod vlivem/tlakem
náboženského učení, ale že tě nabádá nějaký imaginárbní pofiderní
bůh, je to jen tvoje věc a svoji víru a představy by sis měla necha v
sobě.
Pokoj Vám.. a neb, vejít do pokoje svého a zavřít za sebou dveře.. (Matouš 6:6)
Včera jsem ti tu dal mantru a aby jsi jí nemusela dohledávat překlad tak ti k tomu dal překlad o dvojnosti Boha v hinduismu se odříká mantra zvaná Moola,kde se říká a zpívá Sat Chit Ananda
V buddhismu je hodně i o tradici a uctívání předků. O zvyky dané oblasti. Tak jak u nás kritizujete křesťany že jsou málo zapálení a řídí se zvyky svých předků, stejně tak je to i v azijských státech kde žijí dle svých tradic.
Pokud se někdo vyjímečně či zapáleně věnuje meditaci, je to výjimka. Většina obyvatel je nenápadně normálních.
Buddhismus se v určitých zemích praktikuje jinak dle toho jaký směr buddhismu to je a mnichové mají svoje desatero které praktikují a pro nemnichy tu je to zkrácené.
Mniši žijí z milodarů, naprostá většina lidí nejsou mniši a přesto jsou to buddhisté. Chci jen ukázat, že není nutné se vzdávat obyčejného života kvůli víře... a cítit se tak něčím vyjímečným. Je to spíše kulturní obrázek dané země. V každém náboženství se můžeš "zabydlet" a najít v něm spiritualitu.
Vím že žijí z milodarů a vím proč,ale spíše mluvím že buddhismus i
pro obyčejného člověka je i v tom zkráceném co mají právě mniši k
dodržování.Ponevadz buddhista je který ctí tyto dané věci. Jinak není
buddhistou. 
Oni se cítí buddhisty... je to postaveno na jejich zvycích. Jak dělají pohřby, slaví narození, svatby, jak žádají třeba o nějakou přímluvu etc. Je to hodně podobné kterémukoliv jinému náboženství. Protože je zakořené.... to chci zdůraznit, tu zakořeněnost a vrostlost do dějin a kultury dané komunity.
Ale hlavně ctis aby jsi byla buddhistou zkrácený Jakobu vás desatero to
dělá že jsi buddhistou, proč to tak je, protože bez praktikování se
nestanes nikdy buddhistou. Můžeš mít zvyky kulturni a tak,ale bez
praktikování mnišského desatera zkráceného pro lidi nikdy nedozpejes
osvícení, už to praktikování k přiblížení se k tomu je podstatou co
učil Buddha. 
tomu rozumím a je mi to jasné. Prostě vlastními silami a praktikováním to šlo jen do určitého bodu a pak ani o píď. Nepohla jsem se přes tu pomyslnou hranici, kdy se člověk nechá padnout a pouze je. To se mi stalo až v Izraeli.
No my Israelite vlastně se k tomu moc nehlasim,ale učili mě právě Ráby boží morálce věřit v Boha a rozumět tomu i praktikování.