Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Mluvím o činnostech zajišťujících pocit bezpečí, takže tvoje otázka je nesmyslná.

Důvod uchylování se k víře bylo ale téma naší diskuze. Proto se mi to zdálo pochybné, uvádět v této souvislosti tuto funkci.

Jinak když už jsi zmínil Boha coby abstrakci, tak před pár hodinami jsem uvedl poněkud rozsáhlejší zen-budhistický text, v němž je demonstrováno, jak se psychologické skutečnosti dají vyjádřit teologickou řečí.

ad soucet:
nema s tebou smysl diskutovat.. funkce totiz samozrejme i motivuje a zbytek jsou picoviny

Můžeš mi popsat ten mechanismus, jakým tato funkce motivuje člověka k tomu, aby uvěřil v Boha?

Pak se nediv, že nechápeš Junga, když jsi zahryzlej do jedné významové roviny.

ad soucet:
.."Můžeš mi popsat ten mechanismus, jakým tato funkce motivuje člověka k tomu, aby uvěřil v Boha?"..
funkce nabozenske viry v lidske motivaci "zvladnout" vedomi nasi smrti a hruzy je v ramci spolecenske a evolucni psychologie dokladana predevsim psychologickym konfliktem - jeji nevyhnutelnost / biologicka realita a nas pud sebezachovy "zivi" kulturni presvedceni nabizejici trvalejsi vyznam a hodnotu oproti nasi "bezvyznamnosti".. je to nabozenska vira, ktera podnecuje viru v "nadprirozenou" nesmrtelnost a s tim vetsinove spojene myty o nadprirozenu / duchove, bohove apod..
p.s. fakt nechapu, proc vlastne vytahujes psychologii, kdyz se v ni vyjma picovin "vod" Junga vubec neorientujes..

Já se přece ptal na funkci zajištění pocitu bezpečí, jakou jsi víře přiřknul.

Náboženské ideologie poskytují FALEŠNÝ , tedy vylhaný pocit bezpečí (a ochrany iluzorním všemocným supermanem a jeho "synem" Ježíškem).

ad soucet:
.."Já se přece ptal na funkci zajištění pocitu bezpečí, jakou jsi víře přiřknul"..
jestli nechapes ani to, ze mnou zminena "funkce nabozenske viry v lidske motivaci zvladnout vedomi nasi smrti a hruzy" "koreluje" s tim, co jsem uvedl v jednom z mych predchozich prispevku, a sice ze "zmirnuje obavy vericich, pomaha zvladat obtizne situace, poskytuje pocit bezpeci a je zdrojem utechy a klidu", tak opravdu nemam chut pokracovat v diskuzi, protoze jenom slovickaris..

Ty jsi zpočátku psal o zajištění pocitu bezpečí jako o jedné z hlavních funkcí náboženské víry (což úplně nekoreluje s tím, cos teď napsal), a vůči tomu jsem se ohradil.

ad soucet:
.."Ty jsi zpočátku psal o zajištění pocitu bezpečí jako o jedné z hlavních funkcí náboženské víry (což úplně nekoreluje s tím, cos teď napsal), a vůči tomu jsem se ohradil"..
koreluje, protoze je jednou z hlavnich funkci nabozenske viry..

tak nic...

Taky si myslím, že je to jedna z hlavních funkcí náboženské víry. Vždyť i tady na fóru nám někteří předhazují, že jakmile se octneme v nebezpečí smrti, nebo na smrtelné posteli se pokorně vrátíme k víře v Boha, jak se to prý ateistům často stává. To za předpokladu, že představa věčného života nám poskytne útěchu, naději a pocit bezpečí.

a visitor nám tu neustále vyhrožuje peklem...

Vyhrožovat může i nebem, nebo Perníkovou chaloupkou. Jeho naivita je tak akorát k smíchu.

Je to jejich mantra, podle visitora: "věří v boha i ateisté". Asi se tuhle lež naučil ve svém studiu náboženství.
Podle jeho náboženstvím zkroucené logiky, se na smrtelné posteli každý "v jádru zbožný" ateista přestane vzpírat katolickému bohu.
Zkrátka je mi pobožných líto, že si náboženstvím ničí svůj život. Asi ale nemohou jinak, podobně jako se závislák svého jedu nikdy nevzdá.

ano,řekl bych že je to leda tak,oblíbená lež od věřících ono.... obracení se k Bohu v posledních okamžicích ,požadovat poslední pomazání apod.

popravdě ,nevím o nikom kdo by z mých blízkých , z okolí které znám by na to byt jen pomyslel v těžkých chcílích

Víra v láskyplného tatíčka, který tě nenechá zemřít, je přeci ta funkce víry :-))))))))))))))))
Člověk může doufat :-))))))))))))
Má naději :-))))

Nenahraditelné .-)))

Na vše ostatní máte MasterCard:-)))

to tedy nevím o tom, že by něco takového nějaká víra hlásala.
Ale to zní, jako by měl člověk umírat každý den.

???
Tak já nevím, já jsem nevěřící, ale čtu to tady od všech věřících .-))))))))))))))))
Umírá se jen jednou, ale nikdy nevíš kdy, takže stačí jedna naděje.
A tu víra poskytuje :-))))))))))))))))))
A ta naděje, to je to bezpečí poskytované bohem.

naděje že je nějakým bezpečím? tak to teda dost slabým...

Naděje je největším pocitem bezpečí. Větší asi ani není
Notabene pokuid to třeba VISITOR má jako jistotu

Právě o ten pocit, či potřebu bezpečí jde. Naděje jen deleguje ochranu před nebezpečím do neurčita. Někdo má svého boha, anděla, ducha, symbol náboženské společnosti, třeba křížek, nebo talisman, škapulíř s obrázkem nějakého svatého. Někdo si zvyšuje bezpečí v ochraně Ježíškem tím, že se pomodlí, nebo pokřižuje (fotbálistí kleče na hřišti před zápasem ...) Někteří monou praktikovat začíkací formulky - fantazii se meze nekladou.

Tohle je velmi individuální, protože je závislé na vlastnostech dotyčného, na jeho sebedůvěře, sebevědomí, fyzické síly, vzdělání, světonázoru.... atd.

každé dítě se v přítomnosti známého dospělého cítí bezpečněji

ad krudox:
.."naděje že je nějakým bezpečím? tak to teda dost slabým"..
pro tebe jako nekrestanka pravdepodobne zarazejici, ale v ramci krestanske teologie ma nadeje transformacni silu a co se role v "nachazeni" smyslu ci dokonce ucelu v protivenstvich tyce, tak hraje tu nejvyznamnejsi.. nadeje v budoucnost "uspokojenou" Bohem vyjadruje duveru v to, co Buh rekl, ze se stane - slibil jim to.. v teto perspektive je nadeje nedilnou soucasti viry, ve svem zamereni je virou v budouci cas.. kuprikladu visitorova laska, Pavel, se k tomu vyjadril takto:
On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?
celkem sebevedome ocekavani.. pozehnana budoucnost skrze v nas prebyvajiciho Ducha a nadeje ve vire v Bozske spaseni v Kristu - navic je jednou ze tri hlavnich krestanskych ctnosti..
Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu

Nevím, jestli by se k tomu, cos napsal, nějaký věřící přihlásil. Asi jsi možná nepochopil, co věřící psali.

Každý věřící se k posmrtnému životu v ráji přihlásí .-)))
Že ty něco nevíš, to není nic nového .-)))))))

tvoje žvatlání taky není nic nového...

Z toho si nic nedělej, z toh ouž tě dneska vyléčí .-)))))))))))))))
Hlavně se nezačínej hádat .-))))))))))))

Trochu mi to připomnělo často popisované situace, kdy nějakému člověku hrozilo nebezpečí smrti a v tomto vypjatém okamžiku začal prosit o pomoc Boha, i když dosud byla jeho víra vlažná, nebo téměř žádná. Někdy také sliboval, co všechno udělá, když přežije. Pokud byl pak šťastnou shodou okolností zachráněn, přičítal to boží pomoci a začal opravdu věřit tomu, co dosud bral jako formální tradici. Někdy takoví lidé věnovali nějaké dary církvi, nechali postavit na konkrétním místě podle svých možností boží muka, nebo kapličku, šlechtic třeba celý kostel.
Můj děda byl za první sv. války v Rusku, v čs. legiích. Popsal mi situace, kdy v extrémních situacích podobným způsobem lidé jakoby znovu nacházeli náboženskou víru. Na druhé straně ji ale také někteří ztráceli. V důsledku ohromení z toho, co Bůh, pokud existuje, dopustí. K jakým nepopsatelným hrůzám jen nečinně přihlíží. Co všechno se, i jeho jménem, děje.