Právě o ten pocit, či potřebu bezpečí jde. Naděje jen deleguje ochranu
před nebezpečím do neurčita. Někdo má svého boha, anděla, ducha, symbol
náboženské společnosti, třeba křížek, nebo talisman, škapulíř s
obrázkem nějakého svatého. Někdo si zvyšuje bezpečí v ochraně
Ježíškem tím, že se pomodlí, nebo pokřižuje (fotbálistí kleče na
hřišti před zápasem ...) Někteří monou praktikovat začíkací formulky -
fantazii se meze nekladou.
Tohle je velmi individuální, protože je závislé na vlastnostech
dotyčného, na jeho sebedůvěře, sebevědomí, fyzické síly, vzdělání,
světonázoru.... atd.