V širším rámci to vlastně vyjadřuje ta Kiplingovo báseň Když, jak jsi jí nemohl načíst. Tady ti to přepisuju (ale lepší by bylo, kdyby sis v nastavení prohlížeče umožnil i nezabezpečené spojení a přečetl sis to v tom odkazu):
| Rudyard Kipling: Když | |
| (zbásněný překlad Otokar Fischer) | přesný překlad (kromě posledního verše) |
| Když bezhlavost svým okem klidně měříš, | Umíš-li si zachovat rozvahu, když všichni |
| ač tupen, sám že nejsi bezhlavý, | kolem tebe ji ztrácejí a svádějí to na tebe, |
| když, podezříván, pevně v sebe věříš, | umíš-li věřit sobě, když všichni o tobě pochybují, |
| však neviníš svých soků z bezpráví, | a dovedeš-li jim dovolit, aby pochybovali, |
| když čekat znáš, ba čekat beze mdloby, | umíš-li čekat, a přitom nebýt unaven čekáním, |
| jsa obelháván, neupadat v lež, | nebo jsi-li obelháván, a sám nelhat, |
| když, nenáviděn, sám jsi beze zloby, | jsi-li nenáviděn, a sám být bez nenávisti, |
| slov ctnosti nadarmo však nebereš, | a přece nevypadat příliš dobrácky ani mluvit přemoudřele. |
| když umíš snít a nepodlehnout snění, | Umíš-li snít a nepodléhat snům, |
| když hloubat znáš a dovedeš přec žít, | umíš-li myslit a neudělat myšlenky svým cílem, |
| když proti triumfu i ponížení | umíš-li se setkat s vítězstvím a porážkou |
| jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt, | a jednat s těmito dvěma podvodníky stejně, |
| když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova | dovedeš-li snášet, když pravdu, kterou jsi vyslovil, |
| lstí bídáků jsou pošlapána v kal, | ničemové překrucují, aby z ní udělali past na hlupáky, |
| když hroutí se tvé stavení a znova | nebo dovedeš-li se dívat, jak se hroutí věci, pro něž jsi obětoval život, |
| jak dělník v potu lopotíš se dál, | a pak se sehnout a budovat je znovu. |
| když spočítat znáš hromadu svých zisků | Umíš-li shrnout všechny své zisky na jednu hromadu |
| a na jediný hod vše riskovat, | a riskovat je na jeden ráz, |
| zas po prohře se vracet k východisku | a prohraješ-li, začít zase od začátku |
| a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát, | a nikdy ani slovem nevzdechnout o své ztrátě, |
| když přinutit znáš srdce své a čivy, | dovedeš-li donutit své srdce, nervy a šlachy, |
| by s tebou vytrvaly nejvěrněj, | aby ti sloužily ještě dlouho potom, co jsou zmoženy, |
| ač tep a pohyb uniká ti živý, | a tak vydržet, když už v tobě nezůstalo nic jiného |
| a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“, | než Vůle, která k nim praví: „Vydržet!“ |
| když něhu sneseš přílišnou i tvrdost, | Umíš-li mluvit s davem a zachovat si své ctnosti |
| když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal, | nebo chodit s králi a neztrácet vztah k obyčejným lidem, |
| když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost, | jestliže tě nemohou ranit ani nepřátelé, ani milující přátelé, |
| a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král, | jestliže s tebou všichni počítají, ale nikdo příliš, |
| když řekneš: „Svými vteřinami všemi | jestliže dovedeš naplnit minutu šedesáti vteřinami, |
| mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“, | které stojí za to: |
| pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi — | tvá bude země a všechno, co jest na ní — |
| a co je víc: pak, synu můj, jsi muž! | neboť zvítěziv sám nad sebou, sám před sebou jsi obstál. |
