Nezlob se na mne visitore, ale to tvé "tie vesmírne fantázie pobožných
sú založené na pevnom základe" je víc, než směšné. Ty pevné základy
spatřuješ v pohádkách z Orientu, ozdobené příspěvky laureátů na
Templetonovu cenu?
Já vím, že pro pobožné bylo už uznání héliocentrizmu, těžkým
bojem a mnozí ho možná nevybojovali dodnes. A že ptolemayovský
geocentrismus (vycházející z Aristotelesova učení) je náboženstvím
ovlivněný a zplozený nesmysl. Tak je to se vším, visitore, co nějakým
způsobem neladí s biblickými pohádkami.
Pochopitelně je představa, že nějaký vesmírný administrátor je
autorem Vesmíru, že vše dění ve Vesmíru kontroluje aby nedošlo k odchylce
od jím naprogramovaného průběhu, také dílem náboženských fantastů. Ono
se najde dostl lidí, kteří věří v možnost vyčíst z konstelace hvězd a
planet budoucí dění na Zemi a osudy jednotlivců.
Ty popíráš náhodu, tu popíral i Albert Einsten, než dospěl k
poznání, že se mýlil. Vem si třeba konvekční proudy v zemském plášti
pod našimi nohami, které posouvají chaoticky zemské desky sem a tam a tak
tvoří hory a moře, přičemž je tato tvorba doprovázena zemětřesením.
Tohle je dílem náhody neporušující přírodní zákony.
Něco jiného by bylo, kdyby voda tekla náhodně do kopce, nebo kdyby někdo
místo stárnutí náhodně mládl. To, jak zajisté uznáš není možné, ale
připojíš, kdyby pámbíček chtěl, tak staří omládnou, mrtví vstanou,
voda poteče do kopce a do auta se nemusí dolévat palivo.
V tomto je ta zákeřnost náboženské ideologie, že připouští existenci
zázraků, tedy dějů odporujících přírodním zákonům ... a že v tomhle
spatřují pobožní dokonce důkaz existence nadpřirozena.