,
Ono se nepodaří dokázat (ne-) existenci vodníků, Yeti, Bigfoot, ptáka ohniváka, sedmihlavé saně ....
Náš svět je to, co vidíme, čucháme, hmatáme, slyšíme a chutnáme. Světlo je vidět, teplo jde pociťovat atd. Pochopitelně máme přístroje rozšiřující přirozené hranice našeho vnímání. Takže vidíme do dálky, i do mikro a nano detailů, "vidíme" i fotony IR, UV i rengenové energie. Atd.atd.
Nikde reálně nevidíme nadpřirozené bytosti. Takové bytosti, bohy,
čerty anděly, svaté a blažené vidí, slyší a s nimi rozmlouvají
někteří z nás, lidí, ve snech a v halucinacích.
Problémem je, jak vysvětlit někomu, kdo je přesvědčený o tom, že
rozpráví s bohem (děti s panenkou a medvídkem) , že jde o sen, o halucinaci
(sen v bdělosti), o mámení vyvolaně strachem, nebo šokem.
Některého napadne scénka z filmu s Polívkou:
Bohumil: "věříte v boda, doktorko?"
Dr.: "věřím jen v to, co vidím"
Bohumil: "já vašu p. nevidím, ale věřím, že ju máte"
Nemusí to být ta p., kterou mají prokazatelně všechna děvčata a v
rozšířeném obzoru všechny samičky. Takže se Bohumil nemusel ohánět
vírou v něco, co nelze nikdy spatřit a ohmatat jako je jeho bůh.
Můžeme použít třeba srdce. To také nikdo nevidí, ale je jisté, že ho
mají nejen všichni lidé a savci, ale i ryby, plazi a obojživelníci.
