Hmota, atomy, biomolekulární vědče, nejsou hladké a ve všech směrech
symetrické a nehybné kuličky. Ty potvory se nadto pohybují, rotují,
přibližují a oddalují od sousedních atomů při teplotách > 0,000K.
Ten děj má podobnou mechaniku, jako očíslované kuličky míchané v
losovacím rotujícím bubnu a výsledek při padesáti kuličkách je třeba
sedmimístné, při každém "tahu" jiné číslo.
No a teď si představ přírodu, která nepracuje s padesáti kuličkami, ta
má k dispozici billiardy "kuliček" v prostůrku s dynamikou, s různou
teplotou, s různým složením ...
A takových prostůrků, ve kterých může dojít k abiogenesi je na Zemi
rovněž pro lidskou představitelnost šílené množství a nad to mají k
rekombinacím čas, spoustu času pro lidskou představitelnost šílenou dobu
stovek, nebo miliard pozemských roků.
Náhoda? Jasně ano, náhoda.
Materiál se míchá za vzniku stabilnějších a stabilnějších molekul,
které se mohou znovu dělitt a znovu pospojovat.
DNA má být nejstabilnější molekula, ovšem může být také rozťata
energetickou částicí a při znovu pospojování může dojít k malým
změnám - které pak nazveme mutací. Tohle se děje nepřetržitě v živé
věci, tedy i v lidském těle. Spousta poškozených buněk odumře, ale
některé zahájí i rychlou produkci dceřiných buněk - bujení.